Mezi křesťany najdeme mnohé bratry a sestry, kteří se rozhodli sloužit Bohu. Díky Pánu za to. Je to krok správným směrem. Náš duchovní růst bude minimální, pokud se nezapojíme do služby Bohu.
Při četbě textů z evangelia, na nás mohou Ježíšova slova působit dosti direktivně. Například: „Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“ Jan 12:26. A další verš: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ Matouš 28:19-20. Z těchto a jiných veršů můžeme mít dojem, že služba Ježíši je příkaz. Je to tak opravdu? Jak tomu rozumíme my? Sloužíme Bohu, protože to přikázal, nebo máme jinou motivaci? Pojďme to trochu prozkoumat.
Dovolím si popsat některé motivační postoje, které mohou služebníci ve sborech mít:
a) Vděčnost,
b) Ochota rozvíjet své obdarování,
c) Touha nějak se uplatnit,
d) Poslušnost Písmu,
e) Snaha zasloužit si své spasení,
f) Touha být vlivnou osobou
atd.
V Janovi vidíme, jak Ježíš své služebníky nazve přáteli. „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ Jan 15:15. Jde o určitý posun v povolání ke službě. Ježíš k ní povolává své přátele. To nám ukazuje na vzájemný vztah. Můžeme tedy prohlásit, že Pán Ježíš touží mít se svými služebníky vztah.
Apoštol Pavel v listu Římanům vybízí křesťany ke službě. Moudrý to muž. Nevyučuje službu jako příkaz, ale jako pobídku. V podstatě mu jde o náš vstup do pravé bohoslužby. „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ Římanům 12:1.
Podíváme-li se na strukturu listu Římanům, tak vidíme, že apoštol Pavel v prvních 11 kapitolách listu Římanům se zabývá tématem spasení. Zdůrazňuje, že díky Božímu milosrdenství můžeme dojít spásy. Od 12 kapitoly hovoří o tom, jak se má projevovat život Božích dětí. Začíná velmi pěkně – vybízím vás, a dále popisuje mnoho praktických rad, jak žít. Většinou ten, kdo prožije záchranu a setká se s Bohem, chce svou vděčnost vyjádřit službou Bohu. V Novém zákoně vidíme, že Bůh nás připravuje na službu, ne na pohodlný život. Mějme proto srdce služebníka. Pokud nebudeme mít srdce služebníka, budeme mít pokušení používat své dary k osobnímu prospěchu a slávě.
Když se ze služby Bohu vytratí nadšení, stává se studenou činností. Slovo „sloužit“ je sloveso. Říká, co děláme, ne to, za koho bychom chtěli být považování. A proto nechme se vybídnout k opravdové službě našemu Pánu.
Přeji Boží požehnání ve službě Spasiteli.