Je docela těžké si přiznat, že jste single už moooc dlouho a že je potřeba s tím něco dělat. Samozřejmě, člověk se stále uklidňuje, že je to ještě v pohodě. ALE! Pak přijde čas, kdy to na tebe prostě padne. Jsi smutný, máš pocit nedostatečnosti, neschopnosti, dostáváš se do spirály, která tě táhne ke dnu…
O Singles+ aktivitách jsem věděla několik let. Dokonce za mnou přišel jeden bratr ze sboru a chtěl mě povzbudit, abych jela na pobyt. Tak jsem mu slušně poděkovala a myslela si svoje… To jsem si ještě klepala na čelo a říkala si, že já přece nic takového nepotřebuju. Že když se budu modlit a poslušně čekat, že mi přece Pán Bůh sešle toho pravého přímo pod nos. Jenže „sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“ je omyl, dámy a pánové. Nic se nestalo.
Tak jsem asi dva roky po očku sledovala na webu, co za aktivity se děje, jak často takové akce probíhají. A dodávala jsem si odvahu.
Moje představa byla, že se dostanu do party zoufalců a stanu se stejným zoufalcem, jako oni. Nechtěná, neschopná si sama někoho najít, zoufalá, trapná… Bála jsem se, že budu muset mluvit před lidmi – říkat něco o sobě při seznamovacím kolečku. Bála jsem se, že se na mě pověsí lidi, se kterými si nebudu mít co říct. Že tam nebude nikdo mého věku… Dál si klidně doplňte svoje strachy a obavy z takových akcí – i všechny tyhle vaše děsy mě pronásledovaly!
Ale v roce 2018 jsem se odhodlala a přihlásila na pobyt do Domašova. A bylo to pro mě dosti nepříjemné překvapení. Asi tam zapůsobilo více faktorů – ubytování bylo sparťanské, počasí sychravé a deštivé, navíc jsem tam nikoho neznala… A ti ostatní (bylo nás tam asi 35) se mezi sebou už znali. Já, ačkoliv jsem extrovert a nemám problém se seznamovat, jsem se stranila a do mnoha konverzací jsem nešla.
Opravdu jsem sama sebe přesvědčila, že toto není nic pro mě. Odjížděla jsem ještě ve větší depresi, než s jakou jsem přijela. A taky jsem odjížděla s přesvědčením, že toto tedy už nikdy nechci absolvovat.
Uběhl rok a půl a jeden nepodařený vztah. Já jsem byla psychicky rozložená z rozchodu a na mailu se mi objevila pozvánka na další pobyt. A co mi tím chceš, Pane Bože, naznačit? To bylo první, co mě napadlo.
Tak jsem jela. Znova. Bez předsudků, chtěla jsem jen být s lidmi – prožít společenství… A zase lilo jako z konve, zase nás bylo asi 40.
Ale tentokrát jsem byla otevřenější – přístupnější konverzacím, hrám, aktivitám… Hned na začátku si za mnou ke stolu sedly prima holky. Hovor plynul, program mě zaujal, atmosféra byla příjemná. Tři dny uběhly jako voda. A mně se nechtělo jet ani domů. Zajímavá proměna, že? Pobyt byl přesně to, co jsem potřebovala. A Pán Bůh to věděl… Dostalo se mi povzbuzení, našla jsem nové přátele, mohla jsem myslet na něco jiného než na „porozchodový“ stav…
Na akce Singles+ jezdím už 5 let. Ano stále jsem ještě single. Ale jsem s tím v pohodě (víceméně, znáte to jsou lepší a horší dny). Důležitá věc ale je, že na akce jezdím ne se seznamovat, ale abych se opět viděla se svými přáteli. A i když mi Pán Bůh zatím nedal životního partnera, na Singles+ jsem získala několik opravdu blízkých přátel. Jsou to ti, se kterými se smějete, pláčete, modlíte se spolu. A i když jsme z různých koutů republiky tak jsme stále v kontaktu, a dokonce se vídáme i mimo aktivity Singles+. A to je za mě opravdu hodně!
Milí nezadaní. Ať už máte jakékoliv předsudky, nebo strachy, chci vás povzbudit. Přijeďte si udělat na aktivity Singles+ vlastní názor. Prostě seberte odvahu. Pro začátek můžete zkusit jednodenní výlet. Vezměte s sebou kamaráda/kamarádku, ať se necítíte tak ohroženě, že na akci nikoho neznáte. Vystupte ze své komfortní zóny a uvidíte, že to bude stát za to! Můžete jenom získat: novou zkušenost, prima zážitek, nové přátele a možná i životního partnera. A pokud se vám to opravdu nebude líbit, tak si alespoň můžete říct, že jste to zkusili:)