Nedávno jsem byla s kamarádkou na koupališti. Po dlouhé době jsme byly někde spolu. Dříve jsme spolu trávily hodně času, ale co se vdala a odstěhovala, vidíme se vzácně. Po našem setkání mi poslala povídku. Je o dvou kamarádech. Jeden se cítí dotčený a zraněný jednáním a slovy druhého. Já jsem vůbec nevěděla, že jsem se jí něčím dotkla. Ona zase nechápala, že to nevidím.
Po přečtení povídky a jejího vysvětlení, jak se cítila z našeho setkání, jsem brečela. Bylo mi líto, že jsem nebyla dostatečně citlivá a že jsem se jí dotkla. Modlila jsem se a prosila Boha o odpuštění. Pak jsem volala kamarádce a omluvila se jí. Ještě dlouho jsme si pak povídaly.
Každý jsme jiný, někdo je průbojný, jiný je nesmělý, někdo je mnohomluvný, jiný naopak mluví méně. Stává se, že se z nějakého setkání cítíme zranění, nepochopení. Co ale s tím?
V první řadě zastav negativní emoce a myšlenky. Uvědom si, že tě dotyčný zřejmě nechtěl zranit. Nedovol, aby ti negativní emoce vládly.
Máme úžasnou možnost říci všechno Bohu, On nám nejlépe rozumí v tom, co prožíváme.
Dále pak hledej způsob, jak dát vztah do pořádku, aby v tobě nezůstal pocit zranění. Pokud to necháš nevyřešené, může se ti stát, že tě kamarád znovu zraní, někdy proto, že je hubatý, někdy zase neví, že tě zraňuje. Naruší to vztah mezi vámi.
Vím, že je těžké zranění otevřít, bojíme se, že nás dotyčný nepochopí a zraní znovu. Nebo nám chybí smělost nebo nevíme jak na to. Jedna z možností je i napsat dopis, ve kterém popíšeme, jak jsme se cítili a co nás na jednání druhého zranilo.
A jak to dopadlo? Jdeme spolu znovu na koupák. Každé setkání či rozhovor je další kapitolou naší povídky a doufám, že bude mít šťastný konec.