Někdy člověk přemýšlí o čem mluvit, má v hlavě nějaké téma, které se ale nedaří zpracovat. A pak najednou Duch Svatý dá na srdce, do mysli myšlenku, nápad. A tak jsem při jedné přípravě s modlitbami dostala na srdce jedno slovo „marnost“ a s tím mi přišel na mysl příběh o Marnotratném synovi. Tento příběh určitě všichni známe a slyšeli jsme ho mnohokrát vykládat. Já se pokusím na něj podívat trochu z jiného úhlu.
Podívejme se do Lukáše 15,11-32.
Příběh si rozdělíme na dvě části (verše 11-24):
„Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. ‘Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.“
Zamysleme se nad mladším synem. Evidentně byl velkým sobcem a měl tu drzost požádat o majetek, který mu nenáležel. Vyjádřil tím i neúctu ke svému otci, jako hlavě rodiny, jako autoritě. V té době měl dostat 1/3 majetku ale až po otcově smrti ač někdy otcové rozdělili majetek dříve. Impulz o dřívější rozdělení majetku tady přichází od mladšího syna. To bylo pro tu dobu nemyslitelné. Proč požádal o majetek? Měl pocit, že o něco přichází? Že mu utíká život mezi rukama? Byl tam nějaký tlak od vrstevníků? Co ho tak lákalo? Co bylo špatného na jeho současném životě? Jaké touhy měl ve svém srdci? Odpovědi nevíme. Můžeme se pouze zamyslet nad tím, co by vedlo k něčemu takovému nás.
Co víme je, že otec mu majetek dal a syn vše prodal a odešel do daleké země. Pravděpodobně neměl ani blízký vztah ke svému otci a svému bratrovi, nechtěl jim být na blízku, neměl asi ani přátele, s kterými by chtěl trávit čas a užívat obdržených peněz. Měl ale velkou potřebu naplňovat svoje sobecké touhy. Možná byl nějakou dobu v té daleké zemi i šťastný, ale čteme, že přišel hlad. Postupně se dostavilo veliké vystřízlivění. Pravděpodobně celou dobu pouze utrácel a to i za nové přátele, užíval si, ale nepracoval, takže se penízky rozkutálely a on se musel velmi pokořit, jelikož pást vepře byla velká ostuda – prasata byla považována za nečistá zvířata a Židé se jich nesměli ani dotýkat, to muselo být velkým ponížením. Tak hluboko klesl. K tomu ho přivedla jeho touha po svobodě, po nezávislém životě. Z nadbytku u svého otce se dostal do nedostatku v daleké zemi.
Touhy většiny dnešních lidí se nijak neliší – chtějí svobodu, nezávislost, užívat si (diskotéky, drogy, alkohol, sex, počítačové hry, atd.). Pak přijde vystřízlivění, protože naše lidské očekávání nepřineslo kýžené štěstí. Protože život utíkal mezi prsty. Nakolik se liší naše touhy? Nakolik ovlivňují naše rozhodování, to jak žijeme? Opravdu musíme spadnout až na dno, aby se nám rozsvítilo v hlavě?
A jak moc nás ovlivňuje dnešní společnost a její: „Nevaž se, odvaž se! Chceš to hned? Půjč si na to! Kup si nové auto, zažij tohle, ochutnej tamto… Reklama v televizi ukazuje život, který je plný zážitků a věcí a pokud je mineš, budeš ochuzen o něco podstatného. Potěšení a naplnění svých tužeb je přece to hlavní“. Toto a mnohé další nám tento svět vtlouká do hlavy.
Mladší syn nakonec přišel k rozumu, došel k hlubokému pokání, uznal, že se mýlil, že udělal zlé věci. Takové pokání je bolestivé. Šel k otci s pokorou, připraven být nádeníkem. Doufal, že bude moci otci sloužit, protože služebníci u otce se měli dobře. Neměl ale jistotu, že ho otec jako nádeníka přijme. Muselo být těžké se takto pokořit. Ze syna se stát nádeníkem. Mladší syn promarnil nejen majetek, ale i část svého života.
A podíváme-li se na Otce, tak v něm můžeme vidět Boží jednání s námi, kdy nás Hospodin s láskou vyhlíží, trpělivě čeká, až prohlédneme a dává nám plně svobodu v tom, jak se rozhodneme.
Pojďme se teď podívat na druhou část příběhu a to na staršího syna (verše 25-32):
„Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: ‚Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘ I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on mu odpověděl: ‚Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.‘ On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ “
Starší syn neměl tu drzost, nebo odvahu jít a užívat života, ale tuto touhu měl i on ve svém srdci, chtěl by se veselit s přáteli při hostině. Neměl ale odvahu požádat otce ani o jedno kůzle. Neměl pocit, že si může cokoli jen tak vzít ač čteme, že „otec jim rozdělil své jmění“ – takže nejenom mladšímu synovi. Evidentně měl starší syn velkou úctu ke svému otci a na majetek si nedělal nárok, dokud otec žil. Stále považoval majetek za otcův – čteme „tvé jmění“. Možná se cítil jako otrok při porovnání se svým bratrem. Neviděl bratrovo pokání. Odepsal bratra už dávno. A možná i žárlil, že ten kdo promarnil majetek je znovu přijat jako syn. Mohl předpokládat, že vše zdědí, mladší syn přece svůj díl dostal, a najednou otec dává znova mladšímu synovi, z majetku, který má být jeho. Možná i on promarnil svůj život. Tvrdě pracoval, ale evidentně nebyl úplně šťastný. Byl plný hněvu, za který nesl odpovědnost on sám – sám se rozhodl zůstat u otce, nepožádat o majetek a pak se hněval, protože nedokázal nést následky svého rozhodnutí „zůstat a starat se“, neříct si ani o kůzle.
Jaké jsou naše životy? Co cítíme? Vnímáme je jako promarněné, protože jsme single, protože naší náplní života je jen práce, jídlo, spánek a večerní samota den za dnem?
Máme jako singles touhy a představy, že až se oženíme, vdáme, budeme mít děti, budeme konečně žít a budeme šťastní? Nebo je náš život naplněný v Kristu Ježíši právě teď a tady? Umíme odpustit sobě, Bohu, že jsme sami? Žijeme naše životy naplno, nebo se utápíme v našich touhách a sobectví a hledáme jak ty touhy naplnit za každou cenu? Chceme sytit svá srdce věcmi či oblastmi, které jsou pomíjivé?
Ať už odpovíš jakkoli, je dobré si uvědomit, že každé rozhodnutí má své následky. Je dobré si uvědomit, že realita a představy se často liší, že to že se vdáme/oženíme, neznamená, že budeme mít šťastný naplněný život, že se zbavíme samoty, ale že to může přinést i velké starosti a bolesti, pokud si vybereme špatně. Že někdy je lepší zůstat sám. Je dobré si uvědomit, že zde na zemi jsme cizinci, že zde jsme pouze omezený čas. Co je to 70-80 let proti věčnosti? Nezapomínejme ani na to, že při vstupu do nebe budeme skládat účty z toho, jak jsme žili (1Kor 3,13-15 nebo Kaz 12,13-14).
Staří lidé při bilanci nad svými životy často vidí selhání v tom, jak žili. Pokud by mohli vrátit čas, chtěli by své životy prožít jinak. Nelitují, že nevydělali více peněz, nebo neviděli všechny divy světa a neměli nejnovější auto, velký dům. Litují, že se podřizovali představám druhých, že netrávili více času se svými blízkými, že neměli odvahu vyjadřovat své pocity, že se vzdali svých přátel…
Jak budeme smýšlet my za dvacet, třicet let o tom, jak jsme prožili současnost?
Podívejme se ještě jednou do Božího Slova a na to, jak máme žít:
Mt 6:19-25 „Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma? Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?“
Vidíme zde kontrast: Pán Bůh versus majetek. Buď sloužíme majetku, potěšení, našim touhám, nebo Hospodinu. Věřím, že pouze služba Božím záměrům, služba Božímu království spojená s důvěrou v Pána Boha, může dát naplnění srdce. Budeme nadále singles, zaměstnanci, děti svých rodičů, přátelé, sourozenci, ale náš život nebude marný, protože jej budeme žít pro vyšší cíle, pro Boží království, tedy to, co je věčné a nepomíjivé.
Učme se žít tak, jako by tento týden byl náš poslední a měli jsme se ocitnout tváří v tvář Hospodinu.
J. Piper řekl: „Bůh nás stvořil, abychom žili s jedinou vášní: Ve všech oblastech života radostně zobrazovat Jeho nejvyšší vznešenost. Promarněný život je život bez této vášně. Bůh nás povolal k tomu, abychom se modlili, přemýšleli, snili, plánovali a pracovali ne k vyvýšení nás samotných, ale k Jeho oslavě ve všech oblastech života.“
Hledejme tedy v našich životech pravé hodnoty, ukládejme si poklady v nebi a nepromarněme čas nám svěřený. Přeji každému z nás, abychom se uměli správně rozhodovat na každý den a abychom žili naše životy ke slávě Boží. AMEN!
Otázky pro zamyšlení či diskuse:
- Vnímáš svůj život jako promarněný, protože jsi single, protože tvojí náplní života je jen práce, jídlo, spánek a večerní samota den za dnem?
- Je tvojí touhou a představou, že až se vdáš/oženíš, budeš mít děti, budeš konečně žít a budeš šťastný/á?
- Umíš odpustit sobě a Bohu, že jsi sám/sama?
- Žiješ život naplno, nebo se utápíš v nenaplněných touhách a hledáš jak ty touhy naplnit za každou cenu?
- Co je pro tebe štěstí? Nakolik jsi ovlivněn/a názory tohoto světa o tom co ti přinese štěstí?
- Jsi spokojen/a se svým životem? Co bys rád/a změnil/a?
- V čem vnímáš ne/svobodu?
- Umíš nést následky za svá rozhodnutí nebo házíš vinu na druhé?
- Nakolik je pro tebe důležitý majetek a naplnění tvých tužeb?
- Jak budeš smýšlet za dvacet, třicet let o tom jak jsi prožil/a současnost?