Souhrn knihy: Sedm mýtů o singles

Souhrn knihy: Sedm mýtů o singles

Sam Allberry je svobodný už řadu let a ve své knize „Sedm mýtů o singles“ se rozhodl komentovat nejčastější mýty a nepravdy, které se v souvislosti se svobodnými lidmi v církvi objevují.

Svobodní/nezadaní nejsou nějakou specifickou kategorií lidí v církvi. I když je obvyklé, že většina lidí v církvi je v manželství, neznamená to, že tak zůstanou do konce života. Jak autor píše “Ztráta partnera vrátí mnohé z těch, kdo teď žijí v manželství zpět mezi svobodné. I když jsou takové myšlenky těžké a smutné, musíme si je připustit. Připočtěme manželství, která končí rozvodem a rázem se  počet těch, kteří budou jednou znovu svobodní, ještě zvýší.“

    1. Být single je příliš těžké/ Být single je snadné (Pozn autor rozděluje na dva body č. 1 a č. 7)

    Svobodný život je vnímán jako běžný, mimo církev ale není chápán jako život v celibátu (tj. bez sexuálních a romantických vztahů). Život v celibátu, tak jak jej chápe Bible je naopak vnímán jako něco obtížného a nepřirozeného. Ježíš nikdy netvrdil, že manželství je jediným standardem života a život v celibátu nabízí jako jeho alternativu. Zároveň ale mají obě možnosti svoje výzvy: „Jak život v manželství, tak i život bez partnera může být obtížný. Obojí s sebou nese určité výzvy. Ani jednu z možností nelze považovat za snazší.“

    Hlavní výhodou single života je větší svoboda – možnost lépe se soustředit na práci nebo službu bez toho aby nás rozptylovala starost o partnera nebo rodinu. Život singles tak má i své přednosti.

    2. Zůstat single vyžaduje zvláštní povolání

    Apoštol Pavel v 1. Korintským 7:7 píše o tom, že každý jsme byli povoláni do jedinečné role – někdo do manželství a jiný do svobodného života, kde se může více soustředit na službu Bohu. Naše životní povolání je Božím darem, který můžeme nebo nemusíme akceptovat. Naše povolání často můžeme objevit až v průběhu našeho života na základě našich životních zkušeností. Jak život jako single, tak život v manželství nemusí vyžadovat zvláštní povolání. Obě formy života jsou rovnocené a dobré – jen u obou musíme ověřovat zda nás do nich nevedly sobecké motivy (např. romantické/sexuální naplnění v manželství a nezávislost/neodpovědnost v případě svobodného života).

    3. Být single znamená žít bez důvěrné blízkosti

    Manželství a ani děti nejsou zárukou, že budete mít společnost a někoho, kdo se o vás postará, až do smrti. Život v tomto padlém a tragickém světě je těžký pro každého z nás. Ani jedna situace vám nezajistí absolutní jistotu. Všichni se v životě potýkáme s nejistotou. Tohle není problém svobodných, tohle je problém, který s sebou přináší život. Jedinou jistotou, kterou máme, je Kristus, který nás nikdy neopustí. Jedině on nám bude vždycky stát po boku...

    Svobodný život v žádném případě neznamená život v samotě, ale v jiném druhu blízkých vztahů – v přátelství. Intimita automaticky neznamená sexuální blízkost. Může se s ní překrývat, ale není totožné. Intimita znamená blízký vztah a hlavní formou, v jaké jí v životě zažíváme je přátelství.

    C.S. Lewis v knize Čtyři lásky komentuje že přátelství již „není hlavním chodem na hostině života; nýbrž něčím zcela okrajovým; odbočkou; něčím; co vyplňuje skuliny v našem čase“. Dochází k závěru, že„málokdo si přátelství váží, protože málokdo je okouší“

    Přátelství je závazek vůči druhému člověku, který na sebe bereme dobrovolně. Přátelé jsou podle autora „naší záchranou sítí“ a doplňuje …když tě někdo za všech okolností, v dobrém i ve zlém, miluje a dělá to ne proto, že musí, ale proto, že chce, pak je to tvůj přítel“

    Každý z nás má potřebu blízkých vztahů. Tuto potřebu může naplnit pouze síť přátelských vztahů protože jeden – jediný člověk to nedokáže. To je také problémem řady manželství kdy každý z partnerů očekává, že ten druhý naprosto naplní jejich potřebu lásky a intimity.

      4. Být single znamená žít bez rodiny

      Ježíš nám zaslibuje novou rodinu – sborovou rodinu věřících. Je pouze na nás jak hluboko budeme rozvíjet vztahy s našimi bratry, sestrami, matkami nebo otci, které máme v Kristu.

      Mít blízké vztahy a hluboké přátelství lze i bez vlastní rodiny. Sam Allbery píše o své zkušenosti, kdy se pro řadu přátel ze sboru stal součástí jejich rodin. V moderní západní společností věříme, že atomizovaná rodina (tj. otec, matka a děti) jsou naprosto soběstačná jednotka. Nic ale není dále od pravdy – každá malá rodina potřebuje další lidi, které jí mohou pomáhat (nebo naopak) a rozvíjet tak vzájemně obohacující společenství.

      Svobodný člověk mnohem častěji vyhledává společnost ženatých/vdaných přátel protože je to pro ně důležitější než naopak. Přátelé v manželství ale velmi oceňují zájem a pomoc lidí v jejich starostech, provozu domácnosti nebo i v hlídání dětí.  Vztah mezi manžely a svobodným člověkem tak může být velmi blízký a osobní. Vždy ale musí platit vzájemný a upřímný zájem o druhého, ne pouze využívání jeho pomoci.

        5. To, že jste single, vám brání ve službě

        Pokud někdo zpochybňuje možnost svobodných lidí sloužit, ukažte mu příklad Ježíše. Jeho příklad nebo příklad Pavla z Tarsu ukazují, že  svobodní mohli udělat obrovskou práci jen díky tomu, že se mohou soustředit na svoji službu. Pavel tak využíval svoje dary k růstu církve a budování druhých.

        Sam Allbery k tomu uvádí citaci knihy Timotyho Kellera „Smysl manželství“:

         „Když [Pavel] označuje vlastní svobodný stav za Boží dar, má tím na mysli že se může věnovat službě tak, jak bý nikdy nemohl, pokud by byl ženatý. Je dost dobře možné, že Pavel prožíval stav  vnitřních zápasů s osamělostí; Možná, že si občas přál být ženatý. Nejen  že v takové situaci našel schopnost naplnit svůj život službou Bohu i druhým, ale shledal že svobodný stav má jedinečné výhódy (jako například časovou flexibilitu), a dokázal jich plně využít; mohl tak sloužit  nesmírně efektivně.“

          6. Když jste single, vaše sexualita je zbytečná

          Autor rozebírá dnešní většinovou kulturu, která umožňuje prožívat sex s téměř neznámým člověkem a mylně jej vydává za intimitu. Komentuje to následovně: Je možné prožívat v životě spoustu intimity, aniž by měla jakýkoliv sexuální podtext. Sexuální a romantické vztahy nejsou jedinou možností, jak zakoušet skutečnou životadárnou blízkost. Potřebujeme znovu objevit biblickou kategorii intimity, kterou jsme v naší západní společnosti, a bohužel také v mnoha sborech, zanedbávali. Přátelství. jsme ve sve mysli odsunuli ná nižší příčky.

          Sexualita v kontextu Bible odkazuje na spojení muže a ženy jako na podobenství spojení církve a Krista a ukazuje tak na velký Boží plán.

          Přítomnost lidí bez partnera, kteří nalézají svou plnou podstatu a uspokojení v Kristu je viditelným fyzickým svědectvím, že všechny naše touhy dojdou naplnění v Kristu… Glynn Harrison to vyjádřil takto: „Ať už jsme v tomto životě zadaní nebo single, funguje sexuální touha jako jakási zabudovaná navigace, která nás má dovést zpátky domů k Bohu. Můžete si ji představit jako určitou formu řeči těla: naše těla nám vyprávějí o dokonalém naplnění a věčném požehnání a vybízejí nás, abychom se tam vydali (Glynn Harrison: A Better Story: God,Sex adn Human Flourishing. London: Inter-Varsity Press, 2016).

          Život v celibátu neznamená, že svou sexualitu promarníte; jde o úžasný způsob, jak ji naplnit. Díky němu nás mohou naše sexuální pocity nasměrovat k realitě, o které hovoří evangelia. Nikdy plně nepochopíme význam naší sexuality, pokud nebudeme vědět, k čemu slouží – aby nás nasměrovala k Boží lásce, kterou nám projevil v Kristu.

          Napsat komentář

          Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *