Dnes bych se rád podíval na začátek životopisu Josefa.
Josef to neměl jednoduché. Chudák za to mohl jenom tak částečně, protože taťka si ho strašně oblíbil a bráchové velice brzo zjistili, že je to mazánek. A evidentně mu to docela často dávali sežrat. Všichni asi víme, jak ten příběh pokračuje. Dostane se do Egypta do ne úplně ideální situace. Znovu jsem to počítal (takhle jsem to počítal asi 10x na Biblické škole), znovu jsem se ujišťoval, jak dlouho vlastně trvalo, než se Josefova situace radikálně změnila.
Kolik let si myslíte, že strávil Josef v Egyptě, než se stal druhým po faraónovi?
Ono to tam není úplně přesně napsané. Počítá se ale, že ho tam prodali v době, kdy už to byl mladík. Takže se počítá nějakých 16-17 let na ten tehdejší věk. No a ve 30 letech se stal druhým po faraonovi. Takže to vychází na nějakých 13-14 let, které strávil v otroctví, ve vězení. Prostě ne v úplně ideální situaci. Ale přitom mu Pán Bůh řekl, že má nakročeno na docela dobrou kariéru. Co mu Pán Bůh ukázal v těch snech? Ukázal mu: bratři se ti budou klanět. Ukázal mu, že dokonce celá rodina i taťka s mamkou se mu budou klanět. Protože tam měl to vidění slunce, hvězdy a tak dále.
A tak jsem přemýšlel, jak Josef těch 13 let vlastně přežil, ve vězení. Nehledě na to, že to klanění bratrů se naplnilo dejme tomu možná 21-22 let poté, co ho ti bratři prodali. A v té době 22 let mohla být polovina jeho života. Spousta lidí tam umíralo docela předčasně, ač je fakt, že jeho taťka se dožil nějakých 130 let, ta úmrtnost tam byla velká. Takže 22 let je docela dlouhá doba, než se setkal s bratry po tom, co ho prodali. A de facto po těch 22 letech došlo k naplnění toho, co on tehdy viděl v tom vidění – že se mu bratři pokloní. Takže 22 let čekal, než se něco naplní.
A aby to přežil, tak jsem si tak říkal, že si asi musel často připomínat nebo jakoby znovu se ujišťovat, že si to vidění nevycucal z prstu. Musel se pravidelně ujišťovat v tom, že mu to Bůh opravdu řekl a že je to pravda a že se to stane. V dnešní terminologii bychom si řekli, že obnovoval vizi. Jako že znovu si uvědomoval význam svého života. Jemu to možná docvaklo, až když tam ti bratři byli, kdy tam těm klukům pak říká „vy jste zamýšleli zlé, ale Pán Bůh mínil dobré v tom, že já se teď tady postarám o celou vaši rodinu i o taťku a všechny vaše příbuzné a Pán Bůh to tak zamýšlel, že skrze mě máte tu záchranu a to obstarání“. Takže až teprve tam došlo k tomu naplnění. A on tedy 22 let musel žít s tím, že si v jednom kuse musel připomínat „naplní se to, naplní se to, já jsem si to nevymyslel, Bůh mi to řekl“. A v jednom kuse si to nějakým způsobem opakovat když tam Putifarovi skládal věci do skladu a staral se o jeho domácnost. Pak když upadl do vězení a staral se tam o věznici a i v tom postavení, že by byl někdy druhý po faraonovi, protože neviděl, že by se to nějakým způsobem naplňovalo.
Proč jsem tady na tomto konkrétním místě, v konkrétní službě? Znovu si musíme jakoby obnovit vizi a připomenout si proč jsme na tomto konkrétním místě a co máme dělat. Každý z nás si musí čas od času ujasnit, proč nás Pán Bůh dal tam, kde jsme, do služby ve které stojíme. Má to ještě smysl nebo to už skončilo? Pokud to má smysl, pak je potřeba abychom si znovu obnovili „Proč jsme tady. Na čem pracujeme. Pro koho to děláme?“ Děláme to jako službu Pánu Ježíši a pro druhé. Znovu si potřebujeme čas od času obnovit, proč tady jsme, abychom se nezahltili příliš moc detaily či něčím podobným. Ale abychom si uvědomili, že jsme tady pro nějaký původní záměr. Jsem zde protože …
Toto obnovování někdo potřebuje 1x za rok, někdo možná častěji. Obnovování vize toho smyslu je prostě nutné, protože při každé organizaci, službě se nabaluje takový balast, který se nás snadno přichytí a jakoby má dojem blikat „já jsem strašně důležitý, strašně důležitý, musíš se mi tady věnovat“. Ale někdy je potřeba znovu věci odřezávat a dávat věci na stranu jenom proto, aby nám nezůstala zakrytá ta důležitost toho našeho poslání, jež jsme si vytýčili. Toho se je třeba držet.
Rovněž tam vidíme také obrovskou trpělivost. Josef čekal 22 let na naplnění toho, co mu Bůh ukázal. Nebuďme tedy součástí našeho netrpělivého okolí. Bůh má svůj čas, a pokud Bůh s něčím vyčkává, má k tomu jistě dobrý důvod. Nastavme se na Boží načasování, které nemusí být stejné jako to naše. Buďme vytrvalí a důvěřujme, že to, co Bůh řekl, co slíbit v pravý čas naplní.