Co když singles potřebují více porozumění?

Co když singles potřebují více porozumění?

Často je potkáváme. Jednotlivce, kteří z  nějakého důvodu nežijí v  manželství, potkáváme všude kolem nás a nejinak tomu je v církvi. Jistě jste s nimi hovořili nebo o nich slyšeli. O koho vlastně jde? Někomu zemřel životní partner, a ve sboru jste se za něj modlili. Obětavá sestra z vašeho společenství si prošla manželskou krizí, bolestnou zkušeností, která skončila rozpadem manželství. Rádi byste ji potěšili, ale nevíte jak na to. Občas si všimneme, že někdo z našich sborových „mládežníků“ překročil věk pětadvaceti let a „nic“ – žádný vztah, ani zamilovanost není na obzoru. Tito lidé žijí mezi námi, známe je, modlí se společně s námi, slouží našim dětem na besídkách a někdy se necítí v přítomnosti rodin s dětmi zrovna pohodlně. Položím vám otázku: Jak tyto singles vnímáme? Myslíme si, že jejich život je o něco ochuzen? Je pro ně samota těžká nebo ji přijímají jako požehnání? Mezi námi jsou jednotlivci, kteří by jim rádi někoho našli. Je to pěkný záměr, ale ne vždy snadný. Možná budeme překvapeni, ale ne všichni protějšek hledají. Tito bratři a sestry budí ve sborech pozornost, která je mnohdy netěší. Co pro ně můžeme udělat? Zkusme jim někdy naslouchat a více porozumět. Kdy jste pozvali singles na oběd nebo rozhovor u kávy? Jsou to lidé jako my, a pokud cítí, že jim je někdo ochoten naslouchat, rádi se sdílí o svých radostech a strastech. V něčem nás mohou poučit, inspirovat a pomoci nám vidět věci z jiného úhlu.

Tvoří již pětinu domácností v ČR Podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011 žilo v České republice 1 214 201 osob samostatně jako jednotlivci v domácnostech. Nejpočetnější skupinu tvořili senioři. Specifickou kategorií pak jsou osoby v mladší věkové skupině (dvacet až třicet devět let), tzv. singles, kterých bylo k 26. 3. 2011 sečteno již více než tři sta tisíc. Vývoj počtu domácností singles má vzrůstající tendenci s velmi dynamickým nárůstem. Celkově zastoupení singles přesáhlo v roce 2011 jednu pětinu všech hospodařících domácností jednotlivců.

V  současnosti narostl v  USA počet singles na nedělních bohoslužbách na padesát procent návštěvníků. Jak tomu je v  našich sborech? Zkusme se někdy v neděli podívat kolem sebe a možná budeme překvapeni.

Sociologové se shodují, že velký rozvrat rodinného života začal sexuální revolucí v šedesátých letech a od té doby neustále pokračuje. Za povšimnutí stojí, že dnes roste procento populace, která trpí různými psychózami a neurózami. Vzrůstá zájem o psychiatry a psychology, kteří mají práce dost a jsou přetížení. Demografická křivka klesá, a není se co divit, že počet singles narůstá. Mnozí z nich dávají přednost pohodlnému životu, „užívání si“ a kariéře. Po rodinném životě netouží. Jsou vlastně produktem doby, která vyznává kult mladosti. Zatímco dříve se ctila moudrost a vyzrálost starší generace, dnes se do popředí snaží dostat průbojné a vzdělané mládí.

Jsou tu i takoví, kteří zůstávají svobodní nedobrovolně. Buď nenalezli vhodného partnera – nebo si prostě nevěří, že by rodinný život zvládli. Počet jednotlivců, kteří zdravou a fungující rodinu nikdy nezakusili, neustále narůstá. Dnes jsou lidé povzbuzováni k postoji „vše si užij“. Není se co divit, že je život v manželství neláká. Časem však většina singles nakonec přece jen zjistí, že něco není v pořádku. Nenajde-li člověk odvahu vstoupit do závazného vztahu, tak nastává hledání správného domácího mazlíčka. Většinová volba je pes.

Je možné propojit dva světy?

Většina účastníků života církve žije v manželství. Čteme-li Písmo pozorně od počátku, narazíme na verš, kde Bůh konstatuje, že samota není moc fajn pro život. 1. Mojžíšova 2,18 říká:  I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Adam dostal za pomocnici Evu. To je jeden z důvodů, proč většinově přijímáme názor, že manželství je to správné uspořádání. Rodinný život tak nějak ke křesťanství patří. Manželství je považováno za měřítko zralosti a dospělosti. Mít děti a vychovávat další generaci je to správné. Děti, které vyrostly ve funkčních křesťanských rodinách, mají tento vzorec chování v sobě. Plánují a očekávají, že jednoho dne se zamilují a také vstoupí do manželství stejně jako jejich rodiče. V rodině člověk netrpí samotou. Máme kolem sebe své blízké a učíme se společně vycházet a vzájemně si pomáhat.

Přiznejme si, že někdy singles jedincům nerozumíme. Druhá strana, která si žije svůj singl život, se zase dívá na manželské páry jako na podivíny. Údajně jsou zahledění jen do sebe a svých rodin. Děti pro ně nejsou rodinné stříbro, ale zlato. Stále nemají čas, a údajně nejsou ochotni pomáhat druhým (především nezadaným). K tomu někdy ironicky dodají, že se rodiny chovají povýšeně a dávají najevo, jak si užívají Božího požehnání. Mám pocit, že jde o zklamání na obou stranách. V našich církevních společenstvích potřebujeme ochotu hledat k sobě navzájem cestu. Jak na to? Apoštolská církev začala pořádat v roce 2014 pobyty pro nezadané. Je to skvělá aktivita, kde se manželské páry učí sloužit singles. Osobně musím konstatovat, že mi tyto pobyty pomohly porozumět osamělým jedincům mezi námi. Poznal jsem mezi nimi citlivé duše, které milují Ježíše Krista, chtějí Bohu sloužit a trochu se potřebují vyrovnat se svou životní situací. Jsem Bohu vděčný za vztahy, které jsem si mohl vytvořit. Životní příběhy, které jsem slyšel, mě vedly k  zamyšlení. Prožili zklamání ve vztahu, bolesti rozvodu, odmítnutí, samotu a mají obavu z nového vztahu. Bojují své boje a nevzdávají se. V mých očích to jsou hrdinové. Napadne vás, že toto je jiná rovina života, než ta, kde se vše točí kolem rodiny. Po této zkušenosti začnete v modlitbách děkovat Bohu za své manželství. Cílem těchto pobytů je vytvořit prostor pro přátelství, seznámení se, budování vztahu a propojení světa rodin a singles.

Existuje citlivý přístup?

Při běžném pozorování života církve si všimneme, že místní společenství často nabízí setkávání, která podporují rodinný život – předmanželskou přípravu, manželské poradenství, semináře o výchově dětí. Dokonce moderní témata: „Jak zvládnout krizi středního věku“ a „Umění společně zestárnout“ jsou zaměřená na rodiny a manželství. Společné rozhovory rodičů o životě po odchodu dětí z domova tzv. „Prázdné hnízdo“, také nejsou téma pro singles. Ovdovělí a rozvedení, kteří mají doma děti, se ještě docela dokážou adaptovat v prostředí rodin. Svobodní však hledají v církvi jiná témata a aktivity. Co s tím uděláme? Uvidíme jejich potřeby a začneme na ně adekvátně reagovat? Manželství není lék pro všechny. Někteří se cítí ve svém singles životě dobře. Vyhovuje jim svoboda, nevázanost a dostatek času pro službu Bohu. Máme je snad za to odsuzovat? Jistěže ne. Pojďme se v  této souvislosti zamyslet nad několika argumenty:

  1. Písmo počítá se svobodným životem.

Apoštol Pavel jej dokonce v  sedmé kapitole  1. Korintským upřednostňuje před manželstvím. Mimo manželství nežijí jen lidé se zvláštním obdarováním. Někdy jde jen o sečtení nákladu na křesťanský život a vědomé rozhodnutí: „Zkrátka, kdo se žení, dělá dobře, a kdo se nežení, dělá ještě lépe“ (1. Korintským 7,38). Není důvod litovat singles, stejně je to nepotěší.

  1. Opravdové vydání se Kristu může být pro někoho velmi hluboké.

Manželství nebo partnerský vztah jim potom připadá jako prvek, který narušuje vztah lásky ke Kristu. Je to radikální postoj, ale má podklad v Písmu.

  1. Požadavek na manželství služebníků není absolutní.

Na první pohled to vypadá, že mezi požadavky na služebníky – diakony a starší je také manželský život. Z toho plyne další úvaha: Chci-li sloužit Bohu, musím vstoupit do manželství, protože 1. Timoteovi říká, že „nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?“ (1. Timoteovi 3,5). Je to však správná úvaha? Jak se budeme v této souvislosti dívat na Pána Ježíše, prorokyni Annu, Simeona nebo apoštola Pavla? Ne každý považuje manželství za smysluplnou volbu.

  1. Některá rozhodnutí vyžadují dlouhodobější proces.

Je-li někdo v  oblasti vztahů nerozhodný, nepomůžou mu otázky typu: „Kdy si někoho najdeš? Jen abys nepřebral… Kdy do toho praštíš?“ Nerozhodní lidé si nejsou jistí ve své volbě, obávají se následků volby a zodpovědnosti. Mojžíš učil Jozua rozhodnosti. Co my? Kritizovat nerozhodné je snadné, ale učit druhé rozhodnosti je těžký úkol. Pomůžeme v církvi nerozhodným?

Závěrem chci povzbudit manželské páry – udělejte si čas pro budování přátelství se singles. Potřebují naši lásku a porozumění.

Autor: Lumír Folvarčný,  vyšlo v Magazínu praktické letniční teologie, 2/2016 strana 20-21

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.