Film pojednává nejen o patnáctileté osamělé opuštěné dívce s astmatem, jež si myslí, že jediné, co umí, je běhat, ale k výhře má daleko. Jediná v týmu. Jen s babičkou. Bez identity.
Síla odpuštění, které není vždy snadné dát, ale je tolik potřebné. Odpustit někomu, kdo ti sebere jediné dítě? Kdo tě opustí? Požádat o odpuštění, nebo ho dát? Je jedno či druhé snazší? Postavit se čelem ke svým prohřeškům a požádat o odpuštění a riskovat zavržení stojí odvahu.
Síla mojí identity. Vím kým jsem? Co když to, kým jsem, ztratím? Jak mě to, kým jsem, formuje? Je to, kým jsem tak silné, že to obstojí ve všech bouřích?
Síla přijetí Krista. Proměna života z bezvýznamné možná až neviditelné dívky do vítězky nejen v běhu lidském, ale až na věčnost. Proměna ze sobce do kouče „na dálku“ i přes ztrátu zraku a možnosti chodit. Blízkost smrti, která najednou neděsí, protože přináší setkání se svým Spasitelem.
Přijmout pomoc, udělat správná rozhodnutí a správné kroky mohou proměnit život nejen mě, ale i lidem okolo mě.
To jsou otázky a myšlenky, které si po shlédnutí filmu odnáším.