Píseň písní (několikrát se tam opakuje):
„Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a neburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.“
V textu najdeme dvě důležité věci:
- Nebuďte a neburcujte lásku – není tam řečeno nerozdmýchávejte romantiku, není tam „nevyhledávejte zamilovanost“, ale je tam napsané „neburcujte lásku“. Představa, že pojedete na vlně zamilovanosti až do nejdelšího důchodu je skutečně mírně falešná představa. Ale je důležité, aby se něco přetavilo v postoj lásky. Dnes mnoho lidí definuje lásku slovy typu „to je přece důležitý cit“ se zaměřením na příjemné endorfiny, zvýšený tep srdce nebo příjemné lechtání kolem žaludku. Tato přidaná hodnota, ony zajímavé a důležité pocity, které můžeme prožívat, ale nejsou tím pomyslným jádrem, jenž hledáme pro základ dlouhotrvajícího vztahu, kterým by manželství mělo být. Za lásku dnes lidé mylně vydávají mnoho různých věcí. Bible nám však říká, že velmi záleží na tom, jakou lásku burcujeme či hledáme a jakou lásku jsme schopni sami také vyprodukovat a darovat někomu jinému.
- Druhá oblast zde zmíněná je otázka načasování: „…dokud nebude chtít sama.“ Bůh nám ukazuje, jak důležité je správné načasování, a tudíž jsou v našem životě období a chvíle, v nichž máme čekat, a ne hledat nebo usilovat o vztah a za každou cenu lásku burcovat. Je dobré dát si nějaký časový limit a stanovit si, že se touto otázkou budeme zabývat až… Ovšem, kdy je to „až“. Kazatel 3,1 nám říká: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“ Existují různé životní etapy, kterými jako lidé procházíme, a týkají se i vztahů a manželství.
Další důležitá věc je výběr. Nemůžeme si vzít prvního, kterého potkáme. Lidé ve společnosti dnes mají ve zvyku brát věci i vztahy tak, jak přijdou, a se zamilovaností je to raz dva. Ale výběr je velice důležitý a nedá se podcenit. Mezi křesťany existují dva poměrně extrémní názory na volbu životního partnera. Já ovšem nezastávám ani jednu z těchto dvou teorií.
- Jeden názor deklaruje, že „existuje jediná konkrétní půlka, která přesně padne k té druhé, tudíž máš jen jeden výběr“. Bůh dle tohoto názoru svede dohromady pouze dva lidi, kteří do sebe zaklapnou na 100 %. Tahle teorie má ovšem jednu velkou trhlinu. Jakmile totiž dva lidé udělají chybu a vezmou se, aniž by k sobě patřili, chyba se začne nabalovat a ostatní kolem už nemají šanci najít toho jediného pravého. Přirozeně nás při takové teorii napadají otázky typu: Co když si moji půlku, která ke mně pasuje, vzal někdo jiný? Neměl by se ten dotyčný rozvést, vždyť patří ke mně? Ačkoli je tento názor velmi problematický, je mezi námi stále mnoho lidí, kteří jej zastávají a čekají na toho jediného, velmi konkrétního a pravého partnera pro život. Podle mě je tato teorie křesťanský mýtus.
- Druhý extrémní přístup říká: „Bohu je úplně jedno, koho si vezmeš, vlítni do toho, vyber si a máš vystaráno. Bůh tomu vždycky požehná, takže se neboj, neuděláš chybu.“ Můžeme si vzít ponaučení od některých lidí z Bible, kteří si zvolili svévolně, podle sebe, jako např. Ezau, syn Jákoba. Vybral si tři manželky podle svého osobního úsudku a rozhodnutí, ale jeho rodiče, Izák a Rebeka, viděli, kolik trápení to do jejich rodiny přineslo. Jejich pohanské snachy se zkrátka nevyvedly. Takže tento přístup bych taky určitě nedoporučoval.
Doporučil bych vzít za vděk teorií Franty Fleka tzv. „podběrákové metody“. Mám představu takového podběráku, který Bůh drží v ruce. Ten podběrák nastaví např. na Frantu Fleka, projede s ním mezi ženami a řekne: „Franto, hele, tady jsem ti něco připravil, jednu z nich si vyber.“ A vida, v tom podběráku byla i Radka. Věřím totiž, že já osobně bych byl schopen žít a uzavřít krásné manželství i s jinými ženami, než je Radka, nicméně Bůh věděl, že si z toho podběráku vyberu právě ji. Není ta jediná, s níž bych měl šťastné a požehnané manželství, ale je ta jediná, kterou si Bůh vedle mě dokázal představit. A dal mi ji a já jsem za ni velmi vděčný. Podběráková metoda je tedy můj výmysl a je to metoda, která by mohla pasovat i na tebe. Chci totiž narušit kult toho jediného pravého, jelikož to není funkční teorie.
Je tu ještě jeden kult, který bych tady rád narušil, a to je „kult lásky na první pohled“. Existuje mizivé procento lidí, kteří prožijí „lásku na první pohled“ – jde o pouhé promile, nejsou to ani procenta. Ve většině případů si totiž vybíráme svého manžela nebo manželku z lidí, které už známe, s nimiž se setkáváme a kteří vedle nás nějakým způsobem fungují. Nějakou dobu je pozorujeme buďto jako spolužáky na biblické škole jako já, nebo jako kolegy/kolegyně v práci, sousedy, bratry a sestry ve sboru. Určitý čas vedle sebe fungujeme a existujeme a už o sobě víme. Říká se, že až v 94 % si lidé berou někoho, o kom už ví a koho alespoň částečně znají. Nemá tedy smysl doufat a být tou jedinou výjimkou „lásky na první pohled“, kdy k tomu přijdete tak nějak náhodou, a vydrží to. Statistika je totiž úplně jiná. Vždyť, jak znovu opakuji, až v 94 % si vybereme někoho, koho už aspoň trochu známe. Zároveň je to také náš první filtr ve výběru a základní výhoda, pokud onen protějšek už alespoň trochu známe. Já jsem mohl Radku pozorovat 2 roky jako svoji spolužačku ve škole. Sledoval jsem, jaké má motivy a postoje, jak se rozhoduje nebo reaguje, jak se chová k druhým. A to byl můj první filtr, který jsem si nastavil.
Takové námi stanovené filtry jsou velice dobré a zajímavé. Každého, kdo stojí o vztah a chtěl by do nějakého vztahu vstoupit, vedeme s manželkou k tomu, aby si vytvořil seznam tří položek:
- V první položce by měl být seznam věcí, který budoucí partner musí mít, a přes to nejede vlak. Já měl dvě položky: moje žena musí být věřící a musí souhlasit s mým posláním pastora (v té době jsem toto povolání již měl).
- Druhý sloupeček by měl obsahovat věci, které by bylo dobré, aby ten druhý měl, ale nejsou zase tak úplně podstatné. Když je mít nebude, nic se nestane. Já tam měl, že by bylo dobré, kdyby moje žena měla zrzavé vlasy, protože se mi to líbí, ale Radka není zrzka. Bylo by to fajn, ale není to žádná skalní záležitost.
- Třetí položka by měla obsahovat věci, které ten druhý v zásadě nesmí mít. Já tam měl položku, že nesmí kouřit. Radka měla v této kolonce zajímavou věc – nechtěla člověka, který pije alkohol, byť jen svátečně. Chtěla si vzít pouze abstinenta a vzala si.
Radím vám ohledně výběru životního partnera udělat nějaký podobný seznam, jelikož ne každý, do koho se zamilujeme, může být s vaším životem kompatibilní. Já jsem například věděl, že dívky, které chtějí jet na misii, nejsou pro mě, a tak jsem je rovnou vyřazoval ze svého seznamu potencionálních manželek. Moje povolání nebyla misie, a tudíž bych nebyl kompatibilní s jejím posláním.
Křesťané ovšem řeší ještě jednu důležitou otázku a to, zda je možné být propojen s nevěřícím. Na základě různých biblických veršů musíme konstatovat, že „to není doporučeníhodné, protože Bůh se proti svazku s nevěřícím naprosto zásadně staví“. Pojďme se na to podívat také čistě z logického úhlu pohledu. Dva lidé, kteří se chtějí vzít a strávit spolu dalších 40 let, by měli mít všechny důležité základní priority společné. Bible nám ukazuje, že manželství je spojení dvou lidí pomocí „jha“, kterým společně táhnou „káru“ svého života. Do jha se zapřahali dva býci nebo dvě krávy, kteří měli vůz táhnout jedním směrem. Jho sloužilo k tomu, aby zvířata mohla napnout společnou sílu pro společný cíl. Dokážete si představit, jakou práci by vykonal člověk, který by měl zapřažená dvě zvířata, ale každé by chtělo táhnout na úplně jinou stranu a jinou rychlostí? Velmi záleží na našich životních prioritách a nasměrování, proto i buddhistovi bych doporučil vzít si za manželku jenom buddhistku. Ten, kdo se věnuje např. outdoorovým sportům, by si také nejlépe rozuměl s někým ze své branže. Vezmi si někoho, kdo má společné priority jako ty. Každému křesťanovi doporučuji pouze jedinou variantu: „Najdi si někoho, kdo má stejné priority a směřování jako ty.“ Spousta manželských příběhů a případů vypráví o nesourodosti a problémech ve svazku, v němž mají oba rozličné směrování a cíle života.
Spousta věřících lidí doufá, že svého nevěřícího přítele přivede ke Kristu a změní v rámci jejich manželství. Stává se to ovšem jen v mizivém procentu případů (viz ukázka – dokážu vytáhnout já někoho nahoru nebo mě spíš ten druhý stáhne dolu?). Opak bývá obvykle pravdou. Většinou je to spíš křesťan, který propadá kompromisům, a ztrácí svoje nastavení a zaměření, život s Bohem i svoje křesťanské zvyklosti a všechno to dává na oltář vztahu manželství. Proto je důležité výběr nepodceňovat.
Poslední bod, který bych rád zmínil, je důležitost přípravy na manželství. K získání řidičského průkazu musíte absolvovat 28 jízd, což je proces trvající tři měsíce až půl roku. Na budoucí zaměstnání se na střední škole připravujete 3 až 4 roky, na lékaře nejméně 6 let. Ale co celoživotní manželství? Zde si myslíme, že to tak nějak intuitivně zvládneme sami, bez něčí rady a pomoci? Přitom manželství je mnohem důležitější krok než získání řidičského průkazu nebo budoucí povolání. Příprava na manželství má tedy svoje velké opodstatnění. Dokonce i ze statistik vyplývá, že nejčastějším důvodem k rozvodu jsou rozdílné směřování a veliké rozdílnosti, což by předmanželská příprava snadno odhalila. Mnohá manželství se do 2-5 let rozpadají také proto, že mezi manželi vyprchá zamilovanost, nepřetaví se v postoj lásky a oni si uvědomí, že každý se orientuje na něco jiného. I tomu se dalo předejít a odfiltrovat již během přípravy. Kromě toho není nic špatného na tom, pokud předmanželská příprava nakonec skončí rozchodem těch dvou. Pokud totiž během přípravy zjistíte, že ten druhý nesdílí stejné cíle a priority, je tu stále ještě možnost se tomu postavit a blížící se manželský svazek zrušit. Najděte si tedy nějakého mentora, který váš vztah objektivně zhodnotí a podívá se na váš vztah z venku. Navíc vás provede některými důležitými tématy, jako jsou např. motivy pro vstup do manželství, představa o vzájemných rolích a rozhodování, rozdílnosti muže a ženy, intimní a sexuální oblast, vztahy k rodičům, postoj k financím…, které je dobré ještě před svatbou probrat. Můžete tak některé situace v manželství vychytat.
Z dalších statistik vyplývá že až 47% manželství se v ČR rozvádí kvůli rozdílnosti svých povah, což opět souvisí s podceněním přípravy, dále kvůli rozdílnosti názorů, což znovu zjevuje podcenění výběru životního partnera a stejných zájmů. I u křesťanů bývá chyba většinou už na začátku – špatný výběr a rozhodnutí. Pamatujte si tedy, že zodpovědný výběr a pečlivá příprava jsou velmi důležité a je radno je nepodcenit. Bůh je připravený asistovat každému jak při jeho výběru, tak i při přípravě na manželství. Vyplatí se to nepodcenit, jelikož závazek manželství je v ideálním případě závazek na celý život.
K poslechu v rámci série kázání o „Manželství po jakém toužili“ zde (záznamy z bohoslužeb, které stojí za to si poslechnout ještě před vstupem do manželství):
- Výběr a příprava se nepodceňuje! (čas od 1:01:45)
- Muž je z Marsu a žena z Venuše (čas od 1:03:15)
- Sex a intimita pro druhého (čas od 00:39:40)
- Funkční manželství i v pozdním věku (čas od začátku)