Je to již několik let, kdy mi Bůh přivedl do života starší ženu, ženu v důchodu. Přistěhovala se k nám z druhé strany republiky, protože chtěla být blíž svým dětem a vnoučatům. Ve sboru si všimla, že jsem trochu osamocená – v té době již většina bratrů a sester byla zadaná a já stále zůstávala sama. Oslovila mě, spřátelily jsme se a přinesla do mého života požehnání.
Často se spíše držíme svých vrstevníků, lidí se stejnými zájmy, stejnými problémy… Ve sborech máme setkání dorostu, mládeže, maminek, mužů atd. Je to přirozené, protože řešíme podobné věci, a tak se automaticky shlukujeme do těchto skupinek. Osobně ale vidím problém v tom, když se takto družíme nejen na daném setkání, ale i v neděli a kdykoli, kdy se setkáme v rámci církve a vlastně ostatní generace a skupiny si držíme od těla. Církev se totiž nemá skládat jenom z mladých, nebo z rodin, ale má v ní mít místo každý. A každý má přinášet to, čím ho Bůh obdaroval. Ve výsledku se totiž sami ochuzujeme o požehnání od druhých, když se jim straníme.
Moje milá důchodkyně mě vyzvala ať s ní jedu na větší církevní akci. Na akci jsem se seznámila s jedním z organizátorů pobytů pro nezadané. Pak mně přinesla možnost jet s ní a jedním sborem do Izraele. Jelo nás kolem 50 a kromě toho, že jsem tam díky pobytu pro nezadané již měla pár známých, jsem tam poznala také svého manžela.
Požehnání napříč generacemi – pokud bych nabídnuté přátelství odmítla kdoví, jestli bych dnes byla v manželství s báječným (ne dokonalým) mužem, jestli bych koordinovala aktivity Singles+, jestli…
Každý den je plný rozhodnutí, která mohou ovlivnit naši budoucnost. Někdy to nejsou lehká rozhodnutí, někdy máme předsudky, někdy se nám do něčeho nechce… Možná je ale dobré dát šanci i tam, kde se nám to nezdá, tam kde se nám nechce ať už z jakéhokoli důvodu.
Aktivity Singles+ mají rozpětí 25 – 55+ let, občas s námi jezdí i starší osoby, a přesto by někteří uvítali zúžení tohoto věkového rozpětí. Ano, je to dáno i tím, že většina hledá partnera. Přesto jeden z důvodů, proč nebudeme měnit toto rozpětí je i ten, že vnímáme požehnání napříč generacemi a to nejen od starších mladším, ale i mladším pro starší. Je to jen o tom, jestli chceme dávat a přijímat požehnání napříč.