Zamyšlení na text z Jóba 1.-2. kapitola
Co víme: Jób byl bezúhonný, přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého.
Měl požehnání v dětech, majetku, mnoho služebnictva… Bible říká, že neměl na zemi rovného.
Jób posvěcoval svoje děti, činil za ně oběti, kdyby náhodou zhřešili a zlořečili v srdci Bohu a to po všechny dny.
A Bůh Jóba ohradil ze všech stran, měl plnou ochranu, jakou je jen možné mít. Satan není hloupý, a tak na Jóba nezaútočil, dokud Bůh neodebral svou ochranu:
- Nejprve mu sebral vše, co měl (kromě manželky). A reakce Jóba? „Ze života své matky jsem vyšel nahý a nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal, jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ Neprohřešil se a neřekl proti Bohu nic nepatřičného!
- Satan přitvrzuje a chce sáhnout na samého Jóba a dostal povolení, ale nesměl mu vzít život! A Jób byl raněn ošklivými vředy, střepem se škrábal a seděl v popelu. Manželka ho ponouká, aby zlořečil Bohu a zemřel, ale jak Jób reaguje? Naprosto pro mě úžasně: To máme od Boha přijímat jenom dobré ale to zlé nikoli? A nezhřešil svými rty.
Mám moc ráda píseň „Ať požehnán je Hospodin“ protože je plná kontrastů – zpívá se tam „kde hojnost přebývá / má duše žízní vyprahlá; když svítí slunce nad hlavou / když dny jsou plné strádání; dáš a vezmeš sám můj pád i vítězství / v mém srdci stále zní jen slova žehnání“
Je to vyznání, kdy přijímáme z Božích rukou nejen to dobré ale i to zlé.
Je to o skutečné důvěře Bohu, že ví, co potřebuji, že mě provede i trápením, samotou, že zná mé touhy a jen On ví, proč je ještě nenaplnil a proč dopustil to či ono v mém životě. Je to těžké, když kolem druzí dostávají to, po čem moje srdce touží, dokonce i ti, kteří tu touhu vůbec nemají. (Před mnoha lety jsem měla kamarádku, která se nechtěla vůbec vdávat a do roka byla vdaná… to se může zdát nefér!)
Věřím, že to, co potřebujeme, je všechno složit k Ježíšovým nohám. Vzdát se svých tužeb (a to není snadné) a přijmout, že se možná nenaplní (to je ještě těžší), ale pokud důvěřujeme Bohu, tak si můžeme být jisti, že i kdybychom byli jako Jób bezúhonní, přímí, báli se Boha a vystříhali se zlého, a přesto na nás dopadly zlé věci, tak jimi projdeme ke cti Boží a oslavíme tím Boha.
Však proto jsme byli stvořeni, ne aby se naplňovaly naše touhy, ne abychom si my žili krásně, ale abychom naším životem oslavovali Boha všemohoucího, který nás stvořil ke svému obrazu, který nás nazval svými dětmi, který kvůli nám obětoval svého jediného Syna Ježíše Krista, který to s námi nevzdal i když jsme ho odmítali, když jsme si jako malé děti vynucovali naplnění svých tužeb, když jsme viděli jen sebe a svoji bolest. Místo toho nás pořád volal k pokání, k odvrácení se od svých cest na tu úzkou cestu, která vede do věčnosti, kde nebude žal, trápení ani bolest.
Je v tvém srdci tvoje nenaplněná touha, nebo Boží plán pro Tebe? Chceš slyšet Boží hlas nebo chceš slyšet „já ti to po čem toužíš, dám ještě dnes“. Ano, někdy máme pocit, že nás Bůh opustil, protože nemáme tu největší touhu naplněnou. Přesto je tu něco po čem máme toužit mnohem víc, něco co nás naplní tak, jak to manžel, děti ani nic jiného nikdy neučiní…
Ježíš učil své učedníky modlit se za každodenní chléb (Mt 6,9-13). Jób dělal oběti každý den nejen za sebe ale i za své děti. Boží milost si nemohu uložit do zásoby (stejně jako manu museli Izraelci sbírat každý den – Ex 16,21). Boha musím hledat každý den. Musím stále pít vodu života. Naplňování Duchem svatým není jednorázová záležitost, ale dlouhodobý proces. Písmo říká „Hledejte nejprve Boží království…“ (Mt 6,33) to je ten klíč. Chtít znát Boží vůli ale myslet to vážně, ne doufat, že řekne to, co chci slyšet. Pokud půjdeme touto cestou, Bůh nás zahrne pokojem i navzdory tomu, že třeba některá naše touha nebude naplněná. Naplní nás radostí jako Pavla a Silase, když byli zbičování ve vězení v okovech a přesto chválili Boha celým svým srdcem (Sk 16,22-25). Pak se s radostí vzdáme všeho pro Boha, protože On pro nás bude vším. Budeme tou toužící nevěstou vyhlížející Jeho návrat a volající „Pane přijď já toužím být s Tebou“.
Kéž naše srdce volá v každé situaci stejně jako Jób: Hospodin dal, Hospodin vzal, jméno Hospodinovo buď požehnáno.