Jakuba 4,3 říká: „Žádáte a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své libosti“ (rozkoše). Tento verš se dotýká nevyslyšených modliteb. A z tohoto verše je zjevné, že si musíme dát pozor při modlitbách i na naše motivy.
Prosím kvůli sobeckému zisku, protože po něčem moje srdce moc touží, protože ostatní něco mají a já to také chci, protože to tak cítím, protože mám na něco přece právo? Nebo prosím pro Boží slávu?
To nejtěžší je modlit se „Buď vůle Tvá“ a myslet to vážně. Vzdát se vlastních požadavků výměnou za Boží plán může být docela možná až děsivé. Co když mi Bůh to, co v mém srdci hoří… nedá?
Byl tu Jeden, který nedostal, oč žádal: Ježíš prosil svého Otce, aby nemusel čelit kříži, je-li to možné (Mt 26,39) a dodal upřímně „Buď vůle Tvá“ – neboli učiním, co Ty chceš, ne má vůle, ale Tvá vůle se staň. Bůh řekl NE i svému milovanému Synovi. Není možné, že jeho NE na naši situaci, nenaplnění našich modliteb má svůj důvod, kterému jenom nerozumíme?
Nevím jak ty, ale já se nechci spokojit s druhou nejlepší věcí, a proto znovu a znovu budu vyznávat „Buď vůle tvá v každé oblasti mého života“. Protože On má s mým životem dokonalý plán! On dává to nejlepší svým dětem. On ví nejlíp, jak nám může požehnat. Ale to neznamená, že to je a bude vždy snadné.
Lukáš 2,22-36-38 Anna byla 7 let vdaná, pak ovdověla, neměla děti, uchýlila se do chrámu, věnovala se dnem i nocí modlitbám a půstu, stala se prorokyní, za kterou lid chodil a ač jistě toužila po svém zesnulém muži a držet v náručí vlastní dítě, jistě se jí ani nesnilo o tom, že jednoho dne, okolo 84 let, uvidí a možná dokonce bude mít v náručí Spasitele světa! Kdyby měla svoje děti, nebo její muž žil, nikdy by nebyla ve správnou chvíli na správném místě! Jaké požehnání obdržela!
Možná ti Bůh nedá manželku, manžela. Možná si to neumíš a nechceš představit a odmítáš tuto možnost ve svém životě. (jasně té se to mluví, ona je vdaná – ale já byla připravená zůstat radši sama, než být v nešťastném vztahu). Možná si tím totiž uzavíráš požehnání, které pro Tebe Bůh má. Je těžké vzdát se své touhy, neusilovat o to, co vidím všude kolem a co beru jako samozřejmou cestu. Ale je to ta Boží cesta pro můj/tvůj život?
Můžeš si dokonce i něco vymodlit, ale počítej, že to nebude snadné a poneseš následky – Chana slíbila, že dá syna Bohu (a pozor byl to její nápad, Bůh to po ní nikdy nechtěl) a pak ho viděla možná od 3-4 let jenom jednou za rok. To bylo její vymodlené dítě. Jákob bojoval s Bohem a po zbytek života měl chromou kyčel, což mu ten boj připomínalo. Vybojovali si požehnání, ale něco je to stálo. Můžeš vstoupit do manželství a získat bolest, trápení, smutek, samotu… Nebo můžeš vstoupit do služby Bohu na plný úvazek jako Anna – každou volnou chvilku dát Jemu a zažiješ věci, o kterých se ti nesnilo (třeba i požehnané manželství).
Korintským říká: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kteří ho milují.“
Pokud někoho miluji, chci s ním strávit každou chvilku svého života. A toto může být pro každého z nás jednoduchý test toho, jak na tom jsme: Chci trávit čas s Bohem? (ne ve službě či bohulibých činnostech, ale opravdu s Bohem) Naše odpověď znamená, nakolik ho miluji, protože tolik času s ním chci trávit, taková je moje láska k Němu.
Chci nás na závěr povzbudit: V životě Chany vidíme nejen Samuela, měla pak i další děti. Ježíš byl vzkříšen. Při čtení životopisů Božích mužů i žen vidíme výsledek, radost, vítězství… Ale ta cesta nebyla lehčí, Chana nevěděla, zda bude mít děti, pro Ježíše nebyl o to lehčí kříž, ačkoliv On věděl, že bude vzkříšen – potil krev… Možná nevidíš světlo na konci tunelu, přesto pokud jdeš po Božích cestách, tak tam je úžasné nádherné světlo, které si ani neumíme představit. A pokud se podíváš do své minulosti, jistě najdeš okamžiky, kdy Bůh ve Tvém životě jednal.
Bůh ti i do Tvé situace může dát radost, pokoj a to i když se nějaká touha nenaplní. Protože Bůh svým dětem dává jen to nejlepší.