Když je člověku mezi pětatřiceti a pětačtyřiceti a prochází životem jako nezadaný, bouře kolem něj má často velmi specifický zvuk. Není to jen ticho prázdného bytu. Bývá to hukot otázek a vnitřní úzkosti: „Už mi ujel vlak? Bude to takhle napořád? Zapomněl na mě Bůh? Zvládnu všechno sám – od placení účtů až po péči o zdraví?“ Do toho přichází tlak okolí a pocit, že se člověk zasekl někde uprostřed jezera, zatímco všichni ostatní už dospěli do cíle.
Učedníci na lodi zažívali přesně takový moment paniky: „Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď… Učedníci se obrátili k Ježíšovi a zjistili, že tvrdě spí! Vykřikli: ‚Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?‘“ — Marek 4:37–38
Kolikrát jsi ve svém samotářském období zvolal k Nebi podobnou větu? „Bože, tobě je to jedno? Vidíš vůbec mé touhy, mé obavy, mé nenaplněné sny? Jak můžeš mlčet?“
Ježíš se probudil, zklidnil moře a položil učedníkům otázku: „Ještě nemáte víru?“ (Marek 4:40). Pokáral je proto, že na úplném začátku téhle plavby jasně řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“ Neřekl, že se jdou potopit. Udal cíl. Jenže když přišly vlny, učedníci uslyšeli řev větru a na Ježíšovo slovo úplně zapomněli.
V single životní etapě se bouře často jmenuje úzkost ze zítřka. Měl jsi představu, jak bude tvůj život v určitém věku vypadat, a realita je jiná. A tak stojíš před volbou:
- Budeš naslouchat krizi a živit úzkost? Budeš dokola přehrávat scénáře strachu, podléhat pocitu méněcennosti a vyčerpávat se myšlenkami na to, co ti chybí?
- Nebo budeš naslouchat Kristu? Budeš dbát na zaslíbení, že tvoje hodnota se neměří rodinným stavem a že Bůh přesně ví, co potřebuješ?
Ježíš nám připomíná: „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ — Matouš 6:31–33
Pokud se v samotě soustředíme jen na svoje problémy a nenaplněné touhy, sami v sobě navozujeme úzkost. Jestliže se však soustředíme na Boží charakter a jeho zaslíbení, začne nás naplňovat Jeho pokoj.
Všiml sis jedné důležité věci na příběhu z evangelia? Učedníci nebyli na lodi sami. Byli ve skupině. Procházeli tou bouří společně, vedle sebe, opírali se o sebe.
Jedním z největších nebezpečí pro nezadané v tomto věku je pokušení zalézt do ulity a izolovat se. Jenže samota je ideálním živným prostředím pro skepsi, černobílé myšlení a zbytečné strachy. Potřebujeme společenství – ve svém místním sboru, mezi věřícími přáteli, ale i s lidmi, kteří procházejí podobnou životní fází.
Právě proto jsou tu akce Singles+ (www.singlesplus.cz). Ať už jde o jednodenní výlety, brigády, sportovní akce nebo víkendové pobyty – každé vykročení z domu má obrovskou sílu. Kdykoliv vypadneš ze svého běžného prostředí, podíváš se na nová místa a strávíš čas s druhými, vytrhne tě to ze zbytečné skepse.
Nemusíš mít z ničeho strach. Na akcích Singles+ vytváříme bezpečné prostředí, kde se můžeš naprosto uvolnit. Nikdo tě tu nesoudí, nikdo neřeší tvůj věk ani rodinný stav, nikdo na tebe netlačí. Je to prostor, kde můžeš jednoduše být sám sebou, najít skvělé přátele, načerpat novou energii a odcházet hluboce povzbuzen.
Až budeš příště sedět doma a přepadne tě hukot bouře nebo tíha úzkosti, zastav se. Můžeš se také modlit:
„Bože, prosím, mluv dnes k mému srdci. Pomoz mi slyšet tvůj hlas hlasitěji než hukot mé vlastní krize. Dej mi odvahu nezůstávat sám a vykročit do společenství.“
Pamatuj: To, že je Ježíš zrovna zticha, neznamená, že nemá tvůj život pod kontrolou. On s tebou na té lodi sedí – a dal ti vedle tebe i bratry a sestry, abyste tu plavbu zvládli společně. Neposlal tě doprostřed jezera, aby ses tam utopil, ale bezpečně tě dovede na druhý břeh.
Olga Horáková