Jenom díky Ježíši kráčíme po cestě, na které jsme. Jemu patří díky na prvním místě, že nás vysvobodil z věcí jako pornografie. On změnil naše životy. Jenom díky Ježíši můžeme vydávat svědectví o tom, co jsme prožili jako singles. Bez něj bychom zde už možná dávno ani nebyli (to je ale jiný příběh).
K pornografii jsme se oba dostali jako nevěřící. Začalo to nevinně – obrázky, lechtivé scény v TV. Postupně se to stupňovalo (internet změnil dostupnost). Najednou byl člověk závislý, aniž by věděl, jak se to stalo.
Jarda: Jako single jsem prožíval velké boje. Toužil jsem po manželství a věcech, které měli lidé kolem mě. Byl jsem velmi stydlivý. Prožíval jsem velkou samotu. Když jsem uvěřil na jedné konferenci (cca v 38 letech), tak mně Duch Svatý začal ukazovat, co je v mém životě špatně. Volal jsem k Bohu, že ty věci nechci, že to chci pryč, že to je hřích. A jedna z prvních věcí, které mě Duch Svatý zbavoval byla právě pornografie. Byl jsem asi 25 let v pornografii. Osobnost člověka díky pornografii je velmi roztříštěná. Přemýšlení o manželství je nezdravé. Dostane se to tak daleko, že ten chtíč je neovladatelný, a nejen jednou denně. Přemýšlíte o ženách, které potkáváte nehezkým způsobem. Je to hrozné svázání a duchovní rozbití člověka. Cesta ven je doopravdy jedině Kristus. Jedině síla, kterou má Ježíš Kristus a kterou skrze Ducha Svatého dává, vás osvobodí. A já dostal tenkrát takovou sílu, že všechno, co bylo doma kolem pornografie jsem vyhodil a v počítači vymazal. Klečel jsem na kolenou a volal o osvobození, aniž jsem plně chápal, co dělám. Byl jsem duchovní miminko, které nevedl žádný člověk ale přímo Duch Svatý. Několikrát jsem ještě selhal, ale nepřestal jsem bojovat. Nakonec bod zlomu přišel v tom, že jsem se nechal pokřtít. A najednou jsem dostal další sílu. Bitva vyhraná, ale boj pokračuje. Je velmi důležité, aby když člověk uvěří v Ježíše Krista, byl také pokřtěn. Je škoda, že církev s tím někdy zbytečně čeká. Vyznání Pána Ježíše ve křtu totiž může někomu pomoci v tom s čím bojuje.
V pubertě s člověkem mávají hormony. Dnešní společnost (a někdy ani církev) neučí, že je dobré se ovládat. No a když je někdo osamělý a hormony bouří, když vidí ve filmech některé scény, tak si zadělává na závislost s pornografií. Dnes je navíc dostupný internet tak moc, že jsou nejen mladí v mnohem větším ohrožení, než jsme byli my. Člověk má touhu a co mu brání si udělat dobře? Mimochodem pornografie je problémem i žen, ač si to možná někteří nemyslí.
Lenka: K pornografii jsem se dostala jako nevěřící a přenesla jsem si to do věřícího života. Jednou jsem se o tom problému sdílela v rozhovoru s pastorem. Jeho rada byla: „dej si studenou sprchu, když to na tebe přijde“. Pro člověka, který nesnáší studenou sprchu, to nebyla úplně nejlepší rada. Takže jsem tuto radu nikdy nepoužila. Byla jsem v tom dál. Pastor se už nikdy nezeptal, jak se mi to daří vybojovat. Nikdy. Možná mě mohl nasměrovat na někoho, nenasměroval. Byl to jenom ten jeden rozhovor. V té době asi sám moc nevěděl, co s tím. Navíc u mládežnice. Dnes by mohl krásně odkázat třeba na projekt NEpornu. Takže jsem si to nesla hodně let i jako věřící. Sdílet se o něčem takovém, vyslovit to nahlas, je hodně těžké. A když vám ten člověk nepomůže, tak jít a říct to někomu dalšímu, něco, za co se stydíte, je nepřekonatelná překážka. Člověk to nechce ve svém životě. Ale sám nemá sílu. Takže jsem si to dlouho nesla. Někdy to bylo v pohodě, někdy to bylo těžší. Hormony prostě pracovaly. Vztah s nevěřícím mi nepomohl, protože on byl také v pornografii. To jsem ale zjistila až ve vztahu. To, jestli ten druhý v tom je nebo není, pokud není mezi vámi hned upřímnost, zjistíte až později. Rozchod mi chvíli pomohl ale pak se to zase vrátilo. Byly to takové výkyvy – myslím, že muži to mají možná trochu jinak než ženy. Přece jen jsme každý trochu jinak stvořeni. Zlom nastal, když jsem jela na jeden pobyt pro nezadané. Sloužil tam manželský pár. Ta žena se tam sdílela, že ji její otec zneužíval v dětství. Sdílela se i o tom, jak došlo na odpuštění. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem našla odvahu za ní jít a promluvit o mé závislosti. Kladla mi velmi přímé otázky, aby zjistila, v jaké fázi to je. Pojmenovali jsme ty věci, což vnímám zpětně také jako velmi důležité. Pak jsme se spolu modlily. Poradila mi dvě knížky, které jsem si sehnala (nakonec jsem je už ani nepotřebovala a jen rozečetla). A od té doby je to zlomené, což jsem si uvědomila později. Ježíš Kristus si použil její svědectví, abych mohla být osvobozená. Díky Bohu za její otevřenost. Někdy totiž potřebujeme pomoc druhého, aby byla pouta zlámaná. A ač to není lehké, určitě je to snazší sdílet s někým, kdo si prošel také těžkými věcmi.
Neznamená to, že nepřichází pokušení a že do toho nemůžeme znovu spadnout. Musíme si hlídat mysl a upínat ji na Krista, nastavit si hranice. Shodli jsme se například na tom, že se nedíváme na romantické filmy. Dnešní (nejen) romantické filmy totiž minimálně lehkou pornografii v sobě mají a někdy nejen lehkou. Nenamlouvejme si nic. To, co tam dneska dávají, to dřív neexistovalo. Léto je pro nás zase těžší kvůli odhalenosti lidí (a někdy i v církvi). Prvnímu pohledu nezabráníme ani ho neovlivníme. Ten druhý je již v naší moci. Znamená to, že někdy prostě odvracíme zrak. Možná se to zdá jako omezení, ale radši být omezeni a ve svobodě než ve svázanosti. Každé selhání, hřích, mají následky ať chceme nebo ne. Je to stejné jako u vyléčeného alkoholika: pokušení má kolem sebe víc než dost a musí být velmi obezřetný, aby si nedal ani kapky do nosu, které by obsahovaly, byť jen minimum alkoholu. A tak i my se snažíme být obezřetní a doběhnout do cíle „zapomínaje na to, co je za mnou a natahuje se po tom, co je přede mnou, běžím k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši“.
Pornografie je jedna z věcí, kterou je třeba vyřešit dříve, než vstoupíte do vtahu nebo do manželství. Má totiž destruktivní následky. A pokud ji nevyřešíte, bude vztah ve velké zátěži. Partner se bude cítit zrazován a ublížen. Pokud jste to nestihli, hledejte intenzivně řešení. Nám se to díky Boží milosti podařilo než jsme se potkali.
Na závěr vás chceme povzbudit: pokud s něčím dlouhodobě bojujete a nedaří se vám zvítězit, vykročte a podělte se o tom s někým. Bude-li to křesťan o kterém víte, že prošel něčím těžším, pak máte větší šanci, že se vám bude snažit opravdu pomoci.
S láskou v Kristu Ježíši manželé Mikiskovi