Byli jste někdy zraněni? Ublížil vám někdo? Hodně? Tak, že jste měli chuť ho třeba v té chvíli „zabít“? Možná, že se to stalo už pěkně dávno, ale je to ve vás… Co byste takovému člověku řekli, kdybyste ho potkali dnes? Jak reagovat na zranění od druhých?
Budeme mluvit z pohledu, když nás někdo zraní – ne když my uděláme něco jiným.
Efezským 4:31-32 „Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; (NBK „Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať jsou od vás odňaty spolu s každou špatností.“) buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“
Koloským 3:12-13 „Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“
Odpuštění – v Bibli se vyskytuje asi 100x; je to slovo, které je nám dobře známé; aspoň 2x měsíčně si jej připomínáme (při VP) – Kristus zemřel na kříži a odpustil nám; jsme čistí, svobodní a máme naději na věčný život… ALE je tady ještě jedna záležitost – naši bližní – vztahy, které skřípou – dokonce Ježíš Kristus říká tvrdé slovo: Matouš 6:14-15 „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“
Odpuštění – je skutek „porušující“ spravedlnost (typu oko za oko) tím, že přijímám ničící důsledky něčího jednání.
Když žijete v rodině, společenství druhých tak i v té nejlepší to zaskřípe – někdo nám ublíží (manželka, manžel, spolupracovník, bratr, sestra…) …někdo napadne vaši pověst, vaši hodnotu, podvede vás, řekne něco škaredého o vás, zradí vás, křivě obviní, ublíží vám jakýmkoliv způsobem… Každý z nás byl během svého života někým zraněn. Nelze se tomu vyhnout. Někdy nás druzí zranili záměrně, v jiném případě to bylo nedopatřením
Co prožíváme? Co se odehrává uvnitř? Ne jak vypadám na povrchu, ale co se děje v srdci?
Zasáhlo nás to – a chceme se bránit – naší reakcí je hněv, touha po odplatě, pocit ponížení, sebelítost, strach, hořkost… cítíme bolest nebo ji potlačujeme a hrajeme si na tvrďáky… Realita je taková, že jsme zraněni – bolí to.
Ty největší zranění se nám dostávají od lidí, kteří jsou nám nejblíže. V manželství, od přítele, od bratra.
Cítíme bolest a odpuštění je to poslední co nás napadá!
Proč je tak těžké odpustit?
• Když vás zraní – hluboká bolest – bolí to – silný pocit hněvu, zloby, hořkosti
• Touha po odplatě – to mu tak lehce neprojde
Chceme to mít pod kontrolou. Cítíme, že odplata nám pomůže překonat bolest, ale zatím se stáváme ještě více zahořklými. Odplata neodstraní bolest, př: odplata nikdy nevyrovná skóre v náš prospěch, protože tady platí jiná matematika. Nikdy nebudeme spokojeni s mírou odplaty, ať se druhému stane cokoliv! Jestliže usilujeme o odplatu, zůstáváme zahořklí nebo chováme v srdci nenávist, pak jsme ve skutečnosti neodpustili
Jestliže máme odpustit těm co nás zranili, budeme se muset také zamyslet nad naší vlastní vinou v dané situaci.
Často se stává – třeba v manželství, že jedem z partnerů se bude vyhýbat přiznání svých chyb tím, že se zaměří na chyby toho druhého. Například: Vím, že jsem byl nevěrný své ženě, ale ona je pořád naštvaná a rozmrzelá. Ničím se jí nezavděčím.
Kdykoliv se zaměříme na toho druhého, a ne na naše selhání, bude v nás růst hořkost.
CO Z TOHO MÁM? PROČ?
Klíčová věc v odpuštění je pouto
Když jsme zraněni, tak se „něco“ začíná dít v našem srdci – vytváří se „pouto“, řetěz mezi námi a tím druhým – je to, jako bychom tu osobu pořád nosili s sebou. Už s ní nemůžeme jednat normálně, mluvit atd – protože je něco nevyřešeno – přirozeně se chráníme a roste v nás hořkost, hněv, naštvání, zloba, špatnost atd. Zranění vytváří pouto mezi námi a původcem zranění! Nosíme danou osobu pořád s sebou.
Řetěz neodpuštění a zranění je silnější u toho, kdo je zraněn než u jeho původce. Jak poznám, že je tam ještě pouto? … Bylo to dávno, ale pořád to cítím silně!
Je tady řetěz, pouto, který nás drží …
Příklad pouta: V jednom kurzu pro manžele byl jeden muž, který byl hodně zraněný a naštvaný na svou ženu. Důvod: Ta odešla s jiným mužem. „Teď to vypadá, že ona je šťastná a já nešťastný. Říká: Celá ta věc mě dusí, nemohu spát, jíst atd. Až po nějaké době jsem si uvědomil toto: ona se cítí šťastná, já se cítím mizerně. Proč to tak je? Nemohl jí odpustit! Pak se rozhodl jí odpustit a přišla úleva. Odpuštění je náš výběr!
Pokud nedojde k odpuštění – budeme se dále trápit a zůstane hořkost, hněv, strach, špatnost…. (NBK „Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať jsou od vás odňaty spolu s každou špatností.“) Odpuštění je pouze moje záležitost, ne toho druhého. Odpuštění nepředpokládá usmíření a ani ho nezaručuje.
Někdy si pleteme odpuštění s jinými věcmi …
Co není odpuštění
- Za odpuštění nelze považovat přehlížení toho, čím nám druhý člověk ublížil. Pohoda – je to pokrytectví – nejsme upřímní sami k sobě a pak se to hromadí a odskáče to někdo nevinný…
- Odpustit neznamená vzít obvinění ze špatnosti na sebe.
Příklad: „Nejspíš jsem udělal něco špatného, když se mi tohle děje.“ Za to si stejně můžu sám… - Neznamená to jen zapomenout
Někteří lidé se ptají: „Skutečně jsem odpustil, když na to nemohu zapomenout?“ Zapomenutí nemá nic společného s odpuštěním. Nemůžeme zapomenout velmi bolestivou situaci, i když to chceme. Když říkáme „odpusť“ a „zapomeň“, tak tím myslíme, že to chceme přesunout do minulosti a už se tím nezabývat.
Boží role v odpuštění:
Bůh nás nežádá, abychom změnili naše pocity. Žádá nás, abychom byli ochotni odpustit. My sami nemůžeme změnit naše pocity, ale On je může uzdravit. A to je Jeho práce. Někdy to zabere dost času, než dojde k uzdravení našich citů.
Proces odpuštění
- Musím si uvědomit, že odpuštění není jednorázová záležitost, ale proces. Čím více budu chápat ublížení a bolest, kterou jsem prožil, tím více budu odpouštět.
- Postavte se k bolesti. Zabývejte se bolestí a zraněním, které jste zakusili. Buďte konkrétní. Buďte čestní a otevření jak k sobě, tak i k druhému. „Víš cos mi řekl, se mě dotklo, bolelo mě to“ … vyříkat si věci…
Co tě konkrétně zranilo? Odmítnutí, tvrdost, zrada, opuštění atd. Co jsi tehdy cítil? Hněv, zlost, vztek, zášť atd.
Když jdeš k doktorovi, tak se tě ptá, co tě bolí. Chce vědět, co tě konkrétně trápí. Neexistuje lék na vše. I my si potřebujeme přiznat co nás zranilo a to konkrétně. - Plně odpustit znamená uvolnit druhého ze všech pout, která se vytvořila. Jsou to například: porušené sliby, nenaplněná očekávání, zklamání a jiné důsledky zranění proti nám.
Odpustit znamená, že mi druhý člověk už nic nedluží; je smazán dluh za to, čím se proti mně prohřešil, odkazuji jej nyní k Bohu. Bůh věci napraví, neboť On je nejvyšší soudce. Příklad: Odpuštění osvobozuje i nás
(Henri J.M.Nouwen) z knihy „Chléb na cestu“
„Odpustit celým srdcem druhému je činem osvobození. Zbavujeme toho člověka negativních vazeb, které mezi námi existují. Říkáme: „Už proti tobě nic nemám.“ Ale to nestačí. Osvobozujeme též sami sebe od tíživé role uraženého. Dokud neodpustíme těm, kteří nás zranili, bereme je všude s sebou, a co je horší, vlečeme je jako těžký náklad. Velkým pokušením je trvat na pocitech hněvu vůči svým nepřátelům, a pak se označit za toho, kdo byl jimi uražen a raněn. Odpuštění proto neosvobozuje pouze druhé, ale také nás. Je to cesta ke svobodě Božího dítěte.“ - Musím si uvědomit, že i mně bylo odpuštěno
Základem pro naše odpuštění druhému je to, že Kristus nejprve odpustil nám.
Efezským 4:32 „buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“
Lewis Smedes ve své knize píše: „Tím že neodpustím druhému člověku, vytvářím pouto mezi ním a mnou. Bráním tím i Pánu Bohu, aby uzdravoval jejich nitro. Jak tito lidé mohou zakoušet Boží odpuštění, když nejsem ochoten jim odpustit?
Komu? Těm kdo tě žádají i kdo tě nežádá
Musíme neustále odpouštět těm, kteří nás stále žádají o odpuštění, i těm kteří nás o to nežádají (Lk 17/3-4 a 23/34)… odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému
Kolikrát? Pořád
Lukáš 17:3-4 Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: `Je mi to líto´, odpustíš mu!“
Znamená odpuštění, že hned je vše OK? NE
Odpuštění nemusí znamenat obnovu důvěry. David odpustil Saulovi, ale nedůvěřoval mu (1S 27/1). To neznamená, že náš postoj má být plný hořkosti nebo „Odpouštím, ale nezapomínám“ ve smyslu, že budeme s ním jednat pořád na základě jeho hříchu. To pak není odpuštění. Ale znamená to, že oni sami se musí změnit, a tak obnovit naši důvěru k nim. Musí si znovu získat naši důvěru
Co s malými přestupky? Musím znovu procházet celý proces?
NE … zde bychom měli uplatnit postoj milosti
Přísloví 19:11 „Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou.“
(přijímám tě s tvojí lidskostí a nechci být malicherný – problém je když se věci opakují a to nelze přehlížet – to pak z malé věci se stává velký problém a velké zranění.
Shrnutí
- Rozhodni se odpustit a vzdát se pomsty
- Přiznej si bolest a zranění a vezmi veškerou bolest ke kříži
- Uvolni danou osobu z pout – „uvolňuji tohoto člověka z pout neodpuštění a zranění a vkládám ho do Božích rukou“.
- Modlitba za obnovení – žehnám dané osobě, i když nečiní pokání
Snášejte se navzájem a odpouštějte si (mažte dluhy), má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.
Odpuštění je tvrdá práce lásky a její největší risk.
Odpuštění je jako osvobození vězně s tím, že později zjistíme, že tím vězněm jsme byli my.
Odpověz si na tyto otázky:
Je něco hluboko v nás, co jsme neodpustili?
Je něco, co si myslíme, že nám nemůže být odpuštěno?
Pociťujeme nějaké pouto k člověku, který nás někdy zranil?
Ted je čas jít a volat k Hospodinu, teď je čas lámat pouta hořkosti a zranění…
Autor: Pavel Mečkovský starší sboru BJB Olomouc
Celý záznam k poslechu zde (kázání 14.8.2022)
Celý záznam k poslechu zde (kázání 14.8.2022)