Žijeme v době, která je velice rychlá, všechno se mění prakticky z hodiny na hodinu, přijímáme spoustu různých informací a impulzů. Mileniálové čekají, že do 5 let budou generální ředitelé, lidé vidí různé rychlé a pohodlné způsoby, jak si vydělat jako youtuber, influencer apod.
Jako věřící víme, že toto pro nás asi úplně není – Bůh nás úplně nevede k tomu, abychom byli přehnaně ambiciózní a různá očekávání před Bohem se nedají získat na internetu, v nějakém shonu, ale skutečně před jeho tváří nebo v Božím slově.
Bůh má také nějaká očekávání, a i z jeho strany k tomu určité čekání patří. Takže teď je to takový protimluv – konference Nežít v čekárně a na závěr František Flek bude mluvit o čekání (nahrávka viz „Ke stažení“).
Náš život ale nemusí skončit již zítra a někdy nám opravdu komplikuje život to, že se příliš orientujeme na časovou osu. Bůh ve své vševědoucnosti vidí náš život jako celek – už teď ho vidí od úplného začátku až po jeho úplný konec naší pozemské pouti. My máme tendenci se orientovat na to, co všechno jsme ztratili, o co všechno jsme již přišli. Ale Bůh vidí před sebou celou naši budoucnost a vidí tam, že není proč se rmoutit. Že náš život má další zaslíbení.
Starcům Bůh říká, že i v šedinách ponesou ovoce. Prostě pro Boha nejsme v jakémkoliv stavu, v jakémkoliv věku odepsaní. Bůh s námi počítá do našeho posledního dechu.
Pojďme se ale podívat na příběhy několika lidí, kteří byli v situaci, kdy se již mohli smířit s tím, že fakt už je nic nečeká, a nakonec je Bůh překvapil.
ABRAHAM
Římanům 4:18 -21 „On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal ‚otcem mnohých národů‘ podle slova: ‚tak četné bude tvé potomstvo‘. Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo – vždyť mu bylo asi sto let – i na to, že Sára již nemůže mít dítě; nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.“
Abraham čekal na zaslíbení celkem 25 let (v jeho letech je to sedmina života). To je dneska třetina života. Měl nějaký pokus, jak v tom Bohu pomoct sám, ale nakonec se po 25 letech dočkal.
NOE
Noe čekal celkem 120 let na to, než přijde potopa a naplní se to, co Bůh mu řekl. V jeho věku to byla skoro osmina jeho života. 120 let stavěl a připravoval. Co to bylo útoků, pochybností a posměšků.
ZACHARIÁŠ A ALŽBĚTA
Oba to již také mohli zabalit a užívat si zaslouženého důchodu. Ale Bůh se rozhodli si tyto důchodce ještě použít k tomu, aby porodili a vychovali jednoho z největších proroků, kterého jsme kdy měli. Je to Boží milost. Ale ke všemu jsou potřeba lidé, kteří jsou na to otevření.
A teď si vemte, kdyby to dvacátý čtvrtý rok Abraham vzdal a řekl Bohu, hele, tak si to nech, já to už nechci. Stačí mi Izmael. Kdyby Noeho bavilo stavět loď pouhých 117 let nebo kdyby to Zachariáš s Alžbětou vzdali a řekli si – Bože dej nám už pokoj, už jsme na to moc staří.
Co tito lidé mají společného, aby se ve svém životě dočkali ještě dalších Božích zásahů a mezníků?
ZAKOTVILI SVŮJ ŽIVOT V BOHU
Genesis 6:9 Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
Jakubův 2:23 Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘.
Tito mužové byli velice blízko Bohu, měli s ním vybudovaný blízký vztah. Svůj život Bohu odevzdali s tím, ať to stojí cokoliv. Byli Bohu vydaní a pravidelně s ním trávili čas. Dovolili Bohu, aby byl součástí jejich každodenního života.
A právě na kolenou, z tohoto vztahu, z tohoto napojení čerpali pro svůj život zaslíbení, čerpali posilu, aby to zvládli, aby se dočkali. Budovali s Bohem důvěru.
Neptám se tě, co ty sám si říkáš o svém životě, ale co Bůh ti říká o tvém životě? Zakotvi svůj život v Ježíši, tam je tvoje identita, v první řadě si Kristovec, pak teprve to ostatní.
NEDALI POUZE NA SVOJE POCITY
My čteme příběh v jedné rovině, ale Noe nějak prožil těch 950 let, Abraham těch svých 175 a určitě měli své emoce a své zápasy. Na Abrahamovi vidíme, že měl i svá selhání, bál se o svůj život, dovolil boční řešení, chtěl Bohu nějak pomoci, ale nakonec vidíme, že i v jeho životě se to naplnilo – Boží zaslíbení – dočkal se.
Mnohdy nám právě city, emoce komplikují život. Konečně jsem přišel na to, že emoce jsou sami o sobě neutrální, ale záleží na tom, kdo je využívá, k čemu a kam směřují. Emoce nás dokážou rozhodit a přivést k mnoha ne úplně dobrým rozhodnutím. Dnešní doba je hodně postavená na emocích, všichni máme respektovat, jak to druzí cítí a prožívají. Mladá generace dělá spoustu rozhodnutí na základě nestabilních emocí.
Ale Noe, Abraham – oba položili svůj život na Božím slově. Nedovolili, aby emocionální bouře zhatili Boží plán.
DRŽELI SE NADĚJE
Židům 11:17-19 Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: ‚Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.‘ Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.
Je to obdivuhodné, že Abraham, který měl Izáka zaslíbeného, nakonec bez řečí, bez otázek (alespoň nic takového nemáme zaznamenaného), odchází obětovat svého syna – ale stále věří, doufá, že Bůh je schopen křísit.
Ti lidé skutečně vytrvali léta, měli vypěstovanou vytrvalost.
Lukáš 8:49-50 Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.“ Ježíš to uslyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“
Ježíš tu povzbuzuje Jaira v situaci, která už byla definitivně beznadějná.
Římanům 5:3-5 A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Židům 10:35-36 Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.
Bůh se absolutně nepřizpůsobuje dnešní době, aby fungoval jako mikrovlnka – rychle a úsporně. On je svrchovaný, On má plán, a proto potřebuje v nás vybudovat vytrvalost, trpělivost, aby spolu s námi, ve spolupráci s námi bylo dosaženo toho, co On naplánoval.
ZÁVĚR
Bůh přeci není jenom dohazovač manželů a manželek. V něm je všechno, a proto se můžeme spolehnout na to, že od něj můžeme načerpat pro naši budoucnost a stále doufat, věřit, mít naději, že to nejlepší je stále před námi. Že třeba hned zítra Bůh může do našeho života přinést nečekané překvapení, ze kterého si sedneme na zadek.
Bůh a námi ještě neskončil.
František Flek