Mnozí nad tím mávnou rukou. Slyšet kazatele, že před manželstvím „ne“, je čím dál vzácnější. Proč by ne? Doba se přece změnila. Jsou to přirozené věci. Nemůžeme chtít po mládeži, aby se trápila a nějak omezovala v tomto ohledu – navíc – když je to zcela běžné v prostředí nastupující generace. A co když – můžeme, a dokonce – máme?
Mladá generace vyrůstá v prostředí, které mnozí sociologové označují za „kulturu narcismu“. Sociální sítě často podporují zaměření na vlastní image, okamžité uspokojení a sebestředné vnímání života. To však může vést k povrchnosti ve vztazích, kde druhý člověk přestává být vnímán jako Boží dar, ale spíše jako prostředek k vlastnímu štěstí nebo krátkodobému uspokojení. Sebeovládání, autoregulace, sebeomezení a zklamání tam nemají své místo. Tato tendence se logicky promítá i do oblasti sexuality. Nejen „před“, ale i „po“. Jak má mladý člověk žít v kultuře, která stále intenzivněji zpochybňuje tradiční biblické hodnoty, včetně předmanželské čistoty?
Bible od počátku zdůrazňuje, že sexualita je Božím darem, který byl stvořen k radosti, plodnosti a intimní jednotě mezi mužem a ženou v kontextu manželství (Gn 2,24). Manželství je biblicky definováno jako smluvní vztah mezi mužem a ženou, ve kterém se naplňuje Boží záměr pro sexualitu. Předmanželský sex je v Písmech často označován jako „smilstvo“ (1K 6,18; Ef 5,3), které je v rozporu s Božím záměrem pro lidskou intimitu. Narušuje stvořitelský řád, protože vytrhává sexualitu z kontextu manželského spojení, kde má být pevně zakořeněna ve slibu lásky, věrnosti a otevřenosti k životu. Primární je tedy záměr Boží s člověkem, byť „zákaz“ je toho součástí.
Dnešní mladí to vůbec nemají lehké. Mnoho z nich se potýká s otázkami o identitě, lásce a smyslu života v dnešním chaosu. Mnozí řeší i to, jestli vůbec mít nějaké děti. Nasloucháním jejich příběhům a zápasům můžeme lépe pochopit důvody, proč se rozhodují tak, jak se rozhodují. To není tak málo! Namísto odkazu na „pravidla“ je moudřejší ukazovat víc na krásu Božího plánu pro manželství a sexualitu. Je třeba mluvit o tom, že odložení sexu do manželství není jen „zákaz“, ale cesta k hlubšímu vztahu, který je založen na důvěře a vzájemné oběti. V narcistické kultuře se „oběť“ stala cizím pojmem, který volá po renesanci.
Život v čistotě není snadný, zvláště v dnešním světě plném pokušení a nevídaných možností. Selhání v sexuální oblasti není konec, ale příležitostí zažít Boží milost v odpuštění. To se projeví tím, že vstaneme a znovu kráčíme po Božích cestách dál. Kéž by Církev byla místem, kde mladí najdou podporu, společenství a inspiraci k tomu, aby žili podle Božích hodnot, i když jejich vlastní rodina leckdy selhává. Božím záměrem totiž je, aby je na cestě životem právě rodina provázela, povzbuzovala a ukazovala jim, že Boží přikázání nejsou břemenem, ale radostnou cestou ke svobodě a lásce, jež směřuje za hranice tohoto světa.
Tibor Máhrik, kazatel Církve bratrské v Ostravě