V jednu dobu mi přicházel na mysl příběh Lei a Ráchel (Genesis od 29 kapitoly a 9 verše). Příběh dvou žen a jednoho muže. No dobře, ve výsledku je tam osob mnohem více. Já ale přemýšlela o těchto třech.
- Ráchel – pastýřka, krásné postavy a krásného vzhledu, záviděla Lee syny, ukradla otci domácí bůžky
- Lea – vlídné oči, nemilována
- Jákob – dostal dvě ženy, chtěl tu druhou a tu miloval více
Jákob se zamiloval do někoho, kdo neměl úplně dobrý charakter. Ráchel záviděla. Hledala cestu, jak získat děti (přes služku – porodí na její kolena). Byl to pro ni zápas s vlastní sestrou. Chtěla, co měla její sestra (jablíčka lásky od syna) a byla ochotná za ně prodat noc se svým mužem. Ráchel nevěřila Jákobovu Bohu, a tak ukradla otci domácí bůžky. Poté lhala, a tím na sebe přinesla prokletí.
Lea přišla k Jákobovi jako slepý k houslím. Nebyla to její vůle, ale jejího otce. A celý život chtěla jenom jedno – lásku Jákoba. Bůh se jí zastal a dal jí mnoho synů. Jákob ale zůstal srdcem u Ráchel, a i synové to pocítili, protože upřednostňoval pouze syny Ráchel. Ale právě z Lei vzešel rod, do něhož se narodil Kristus.
Lea požehnaná, ale nešťastná. Ráchel milovaná, a přesto nespokojená. A Jákob? Nevím, jak se cítil, když si ho přeprodávaly. Když mu cpaly služky, aby měly další syny. A přitom on stál jen o tu jednu…
Dnes by Ráchel mohla podstoupit mnohá vyšetření, dostat různé podpůrné doplňky stravy, případně jít na umělé oplodnění nebo cestou adopce (obdoba „porodí na její kolena“?). Zda by to Bůh dovolil a požehnal je ale ve hvězdách – když Bůh zavře lůno, tak se můžeme snažit sebevíc, jít i cestou vědy a ničeho nedocílíme. Jákob by vzhledem k dětem od Lei byl pravděpodobně vyšetření zproštěn.
Lea by naopak mohla podstoupit estetické operace, plastiky atp. ale jestli by tím získala Jákobovo srdce? Kdo ví.
Dnes máme mnoho možností, jak si některé věci zajistit. Ale může to být nakonec pastí. Např. krása což můžeme vidět právě na životě Ráchel. Past zamilování se do vzhledu číhá na každého z nás. Růžové brýle, které si v tu chvíli nasadíme, nám navíc mnohé skryjí. O to víc je třeba být ostražití při výběru partnera, abychom nakonec neskončili špatně. A když se do toho začnou míchat ještě další lidi (jako když otec dal Leu Jákobovi), tak to může být ještě větší průšvih, kord když k tomu navíc přidáme své ego („já vám ukážu že to jde“ a „my to zvládneme“) a vezmeme si někoho se silně odlišnou vírou, nedobrým charakterem nebo nevěřícího.
A co si tedy vzít z příběhu? Asi jediné – zkoumejme charakter a srdce druhého. V přátelství stejně jako v manželství je to důležité, abychom nebyli nakonec jenom využíváni. Pokud poznáme aspoň částečně to, co je skryto, pak máme větší šanci se správně rozhodnout. Je takový člověk hoden být naším kamarádem/kamarádkou? Chceme s takovým člověkem být „dokud nás smrt nerozdělí“? Přátelství se dá relativně snadno ukončit, ale manželský vztah založený jenom na vzhledu musí nutně skončit fiaskem – jednoho dne totiž stoprocentně potkáme někoho, kdo bude mít lepší vzhled proti našemu partnerovi. Náš vzhled se totiž s přibývajícími lety mění. Proto je velmi důležité, aby se ve vztahu budovalo mimo jiné i přátelství. Ve stáří bude víc než vzhled důležité, zda mají ti dva něco společného a zda si mají co říct. O tom, že bychom měli hledat jako věřící věřícího a proč třeba někdy jindy.