Ano, je, ale ne každý se hodí pro manželství. Že by protimluv? Ano i ne.
Samozřejmě víme, co dávno před námi věděl a pověděl Ježíš, že někteří lidé se pro manželství nehodí, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí, jiní jsou nezpůsobilí proto, že je nezpůsobilými učinili lidé, a někteří se manželství vzdali na základě toho, že se rozhodli celý svůj život věnovat výhradně království nebeskému.
Dnes žijeme v transmoderní době. Mnohé nebo skoro všechno se mění, lidé se mění, vztahy se proměňují, jde se přes hranice nebo za hranice po staletí či tisíciletí zažitého. Lidé do manželství nevstupují, i když by mohli, je pro ně, ale nechtějí. Prakticky polovina heterosexuálních párů žije nesezdána. A druhá polovina, která do manželství vstoupí, se z poloviny rozvádí. Takže nakonec nám zůstává jakási pomyslná čtvrtina párů schopných vztahu a života v manželství, pro kterou je sňatek a pak život v manželství na první pokus jakž tak úspěšný.
Takže ano, manželství je pro každého, ale ne každý se hodí do manželství.
Ježíš mluvil o lidech, kteří se narodili s hendikepem, takže jsou nezpůsobilí tvořit manželství. Může to být fyzický nepřekonatelný hendikep, nebo psychický. Stává se to, ale velmi ojediněle.
Potom zmínil nešťastné muže a ženy, na kterých se podepsali druzí lidé, že nemohou vstoupit do manželství. Opět můžeme myslet na tělesné nebo psychické zranění či nemoci a různá traumata z dětství, žel např. i na sexuální zneužívání. Věděl jsem o jedné ženě na Moravě, kterou vlastní otec zneužíval, takže nikdy do manželství nevstoupila, ale všechnu svou lásku a cit věnovala dětem v SOS vesničce.
A konečně jsou zde nevěsty a ženichové Kristovi, kteří se vědomě, dobrovolně a bez přinucení vzdali manželství, protože nebylo pro ně, neboť rozpoznali pro sebe ještě jiný životní úkol, konkrétně se cele nasadit pro službu a práci v Božím království. Třebaže je nyní hodně diskutovaný celibát v katolické církvi (po mém soudu by měl být dobrovolný), přesto si myslím, že takové oddání se Kristu je velmi vzácná cesta, a znám i v naší církvi jednotlivce, kteří si ji zvolili.
Řekl bych, že ano, manželství je pro všechny, ale ne všichni se do manželství hodí.
Vzpomínám si na rozhovor jednoho advokáta, který při rozvodu zastupoval jistou ženu, a měla těch rozvodů za sebou už víc, jak jí řekl: „Víte, ne každý se do manželství hodí.“ Byla to jeho letitá zkušenost. Protože v manželství je nutné, aby se dvě osobnosti, navíc tak rozdílné, jako je muž a žena, spolu sžili. Nejen si slíbili lásku, věrnost a úctu, dokud je smrt nerozdělí, ale hlavně se pak onou láskou, věrností a úctou po celý život vzájemně obdarovávat. A to ne každý chce a dokáže, protože na místo toho partnera neustále komanduje, napravuje, opravuje, stěžuje si na něj… Což bezpečně otráví úplně každého.
Ano, manželství je pro každého, ale ne každý se hodí pro manželství. Je to sice protimluv, ale pravdivý.
Bronislav Matulík, místopředseda a kazatel Církve bratrské