Dnes se chci podívat do Getsemanské zahrady. Je to krásné místo. Kdyby to šlo, byla bych tam často. V této zahradě před mnoha lety probíhal jeden z nejdůležitějších zápasů, který měl vliv na celé lidstvo, které si to v té době a možná ani dnes neuvědomovalo. Jaká to je milost, že si o tom dnes můžeme nejen přečíst, ale že to může změnit naše životy. Můžeš se podívat na texty: Matouš 26,36-46; Marek 14,32-42 a Lukáš 22,39-46.
Ježíš Kristus před zatčením šel jak jinak než na kolena. Modlil se ve velmi těžké chvíli, kdy na něj doléhalo, co ho čeká. Lukáš nám sděluje, že se mu ukázal anděl z nebe a posiloval jej – jinak byl sám, jelikož učedníci usnuli. Učedníci vůbec netušili, co se děje a co bude následovat.
Víš, co se děje a co se bude dít ve tvém životě a v životech tvých bližních? Já ne a ani o to nestojím – buď bych se příliš rmoutila (třeba kdybych věděla, že nám vyhoří dům a ztratím tam otce – asi bych se to snažila změnit, ale šlo by to?) nebo bych se v pravou chvíli nedokázala radovat z krásného překvapení. Je mnoho věcí, o kterých nevíme a nemáme vědět dopředu, ale jsou věci, které nám Bůh zjevuje se svým záměrem. Na nás je, jak budeme reagovat, tak či tak.
Ježíš prosil Boha „je-li to možné, ať mne mine tento kalich“ – byl to těžký kalich. Možná i ty máš něco, co tě trápí, s čím bojuješ, co tě čeká a ty se toho obáváš. Možná voláš k Bohu „odejmi ode mne tento kalich“ a Bůh ti z nějakého důvodu kalich nechává. Možná se můžeš na Boha i naštvat proč to dopouští nebo naopak něco ve tvém životě nedopouští (manželství, děti, zdraví).
Ježíš dodává „Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty“ nebo i jinde „staň se tvá vůle“. – Boží Syn dokázal to, co je z lidského pohledu nemožné. Zapřel sám sebe, obětoval se za nás, dobrovolně se nechal naším hříchem odloučit od Boha. Byl ukřižován, ač neudělal nic zlého. Nesl všechny naše hříchy. Umíš si aspoň trochu představit tu tíhu, kterou na sobě měl? Nikdo z nás by to nedokázal unést, tak těžké to bylo. Mohl si říct kašlu na ně, vytvořím si nového člověka, ale neřekl. Zemřel i za ty, kteří ho nechali ukřižovat. I za ty, kteří zabíjeli a pronásledovali jeho lid. I za ty, kteří ho nikdy nepřijmou.
Říct upřímně a myslet opravdu vážně „Bože buď vůle tvá“ je něco, co si musí člověk rozmyslet. Já to udělala a nebylo to snadné. Srdce bolelo, mnoho slz bylo prolito, ale nelituji. Bůh dal ve svůj čas, ale nemusel a někdy nedá. Má svoje důvody, kterým nemusíme rozumět. Mohla jsem si vyprosit rodinu už dříve, ale nedopadlo by to jak s Chizkijášem? Byl dobrý král, modlil se se slzami a Bůh ho uzdravil a přidal mu 15 let – v těch 15ti letech zplodil následujícího nejhoršího krále. Pro mě je to varování. Abych si uvědomila, za co a jak se modlím. Protože touhy našich srdcí nás mohou ovládat, mohou nás i svést z cesty. To neznamená, že touhy jsou špatné, ale někdy nám zastřou rozum a zrak. To na co si musíme dát pozor je, abychom pak neskončili v ještě větších trápeních jen proto, že jsme si v něčem prosadili svoji vůli.
Přeji nám všem, abychom dokázali v pravou chvíli vyslovit upřímně s plnou vážnosti „Bože buď vůle tvá i v této oblasti mého života“ a to i s tím, že to nebude snadné, ale Hospodin v tom bude s námi.