Část rozhovoru s Janou Mackovou o životě a výzvách (níže najdete odkaz na celý rozhovor):
Jsi svobodná (ve všech směrech :)). Kdy (v čem) se cítíš nejsvobodnější?
Co ti tato svoboda přináší nejpozitivnějšího, a naopak jakým těžkostem v souvislosti se svobodou čelíš?
Francis Bacon kdysi řekl: „Ženatí jsou rukojmími svého štěstí.“ Hodně nás svobodných má často velký potenciál, můžeme jít tam, kam ostatní nemohou, a já k nim patřím, mám tohle privilegium! A když naopak chce být člověk sám, jen zavře dveře od bytu a je sám.
Výhodu bych popsala jako „volnost pohybu“: flexibilita v práci, ve službě, cestování anebo všechno dohromady. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, tohle „všechno dohromady“ mne provází celým životem, hodně se to prolíná. Je pro mne jednodušší trávit víkendy v práci nebo ve službě. To vyžadovala má zaměstnání a služby a dodnes to ještě platí. Brzo po nástupu do práce se moje profese prolínaly s křesťanskou službou, začala jsem jako středoškolský učitel odborných předmětů na stavebce a pak dlouho pracovala jako misionář mezi studenty. Ve většině případů můj zaměstnavatel byla organizace, která byla křesťanská. To s sebou přinášelo práci často o víkendech a prázdninové pobyty. Dnes mizím každý rok na měsíc na misii do Indie. To všechno mohu díky svobodě.
A jsme zase zpátky u té velké rodiny: mám 4 sourozence a 10 synovců a neteří, jednoho tátu a dvě mamky. Ta moje vlastní se vrátila téměř po 40 letech zpět ke Kristu. Jsou pro mne důležití v mém singl životě. Vnímám silnou potřebu společenství. Jsem extrovert, potřebuji mluvit o tom, o čem přemýšlím, co mne tíží nebo těší. Mám pár opravdových přátel, kteří tu prostě jsou.
Někdy mne mrzí, že se na svobodné ve společenství zapomíná (i když někde se to již mění). Ale je nás čím dál více, sbory si na to budou muset zvyknout a popřemýšlet, jak se o naši skupinu lidí starat.
Někdy mohou přijít těžkosti, člověk si uvědomuje, že blízká rodina a přátelé mají ve svých životech ještě někoho bližšího, než jste vy, ke komu mají povinnosti. Nejsou a nebudou tu pro mne „na počkání“. Jeden čas ke mně Pán Bůh mluvil skrze text: „Nemá větší lásku než ten, kdo položí svou duši za své přátele.“ V hlavě mi znělo, že Kristus mluví o přátelích, ne manželce, manželovi nebo dítěti… a zároveň v tu chvíli jako by mi Ježíš zašeptal do ucha: „Ty nepotřebuješ, aby za tebe přátelé pokládali život, já už jsem to udělal.“
Autor: Jana Macková, vyšlo v časopise Církve bratrské Brána (zde najdete celý rozhovor).