Recenze knihy:
Jiří Dohnal: Operace bez narkózy
Po více než čtvrtstoletí jsem se setkala s autorem knihy, kterou jsem četla v době jejího vzniku. Naše setkání mé přimělo vzít tuto knihu, která je sice útlá, ale hutná svým obsahem, znovu do ruky a vlastně si ji přečíst jako úplně jiný člověk. Nebyla jsem na ni tehdy připravená a nároky v ní kladené se mi zdály nesplnitelné. Teď jako by mi autor mluvil přímo z duše, uvědomila jsem si, že po ztrátě toho nejbližšího toužím znovu po tom, aby můj život byl opravdový, svatý, co nejvíce spjatý s Ježíšovým, tak jako on sám byl poddán svému nebeskému Otci.
V první části se dovídáme, co je sebevydání jako takové a na příkladu biblického Jákoba sledujeme proměnu jeho vztahu k Bohu a rostoucí důvěru a závislost na Něm. V následujících kapitolách autor uvádí příklady sebevydání v jednotlivých sférách našeho života, v církvi, v manželství a Kristu. Na Abrahamovi a Sáře, Rút a Abigail si uvědomíme, že jen jejich úplné odevzdání se Bohu mohlo vést k těm velkým věcem, do kterých ve víře vstupovali.
Na mnoha místech jsem se rozplakala, protože se mě Duch svatý dotýkal a zjevoval mi, kde mám rezervy, jinde jsem se zase musela nahlas smát v místech, kde autor bez skrupulí vystihuje naše pohnutky při jednání s lidmi nebo naše výmluvy, abychom nemuseli něco udělat.
Pro mě osobně je to kniha, kterou mě Duch svatý něžně vrací zpátky k úplné závislosti na Ježíši a Bohu Otci, k úžasu nad Jeho milostí a láskou a k vděčnosti, která pramení z poznání vlastní nedostatečnosti a nehodnosti. Nechám na čtenářích, nakolik dovolí autorovi narušit jejich klid, ale já jsem se rozhodla nechat se operovat a s radostí se nechám zbavit sobectví, neodpuštění, lenosti, zadních vrátek a pohrdání druhými, abych se mohla opakovaně a hlouběji nořit s důvěrou do Boží přítomnosti a podnikat další dobrodružství, která život jeho dětí obnáší.
P.S.: Kdyby to bylo možné, zařadila bych ji do „povinné četby“ pro všechny kdo si říkají křesťané.
Márinka Sýkorová