Skutky 16,6 „… neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo v Asii.“
Římanům 1,5,21 „… mnohokrát zabráněno v tom, abych k vám přišel.“
Apoštol Pavel si naplánoval několik cest a když se podíváme do Skutků anebo listu Římanům, tak vidíme, že mu Duch Svatý zabránil jít na některá místa a někdy i opakovaně. Jeho plány zhatil sám Duch Svatý. Možná si říkáš „jak“? V Bibli to nečteme, a tak se můžeme jen domnívat. Nemyslím si, že by se před ním objevil anděl s taseným mečem, aby mu zabránil někam jít. Pravděpodobně nebylo už místo na lodi, nebo mohl onemocnět, lodi bylo zabráněno vyjet kvůli počasí atd. – zdánlivě obyčejné okolnosti, ale Pavel rozpoznal, že to zařídil Duch Svatý.
I v našich životech se dějí různé okolnosti, které působí sám Duch Svatý ať si to uvědomíme či nikoli. Někdy si Bůh používá druhé lidi, někdy jedná nadpřirozeně. Málokdy je to ale přímý hlas, který by řekl „tam nechoď, toho si neber, na tomhle pracuj…“. Někdy je to pocit, jindy se nám zvýrazní konkrétní verš v Bibli, někdy přijde proroctví, nebo myšlenka, a někdy jen všechno do sebe krásně zapadá a máme v tom pokoj. I to je působení Boží. Je zde ale vždy riziko, že zaměníme naše JÁ za Boží hlas nebo dokonce naletíme Satanovi, který se přestrojuje za anděla světla (2K 11,14). Co si budeme povídat, není to snadné, ale díky Hospodinu máme Boží Slovo (Bibli), kterým můžeme vše prověřovat a sama Bible nás nabádá, abychom to dělali (jako když jsou Berojští pochváleni samotným Pavlem za to, že denně pečlivě zkoumali Písma a ověřovali si co Pavel hlásal – Sk 17,11).
Co s tím? Znamená to neplánovat a jen čekat až Duch Svatý něco zjeví? Pavel by řekl: „Naprosto NE!“ Plánování je důležité, ale je třeba vždy počítat s tím, že můžou přijít změny a že se ne vše musí naplnit.
Ráda věci plánuji. Změny většinou nemám moc ráda a asi proto mě Bůh provedl svojí školou, kdy mě učil, že ne vše se řídí podle našich plánů. Jak? Například že někdo v neděli ráno nedorazil a já zůstala na chvály sama – v tu chvíli opravdu více hlasů neuděláte. Nebo když jsem zažila rozchod 10 dní před svatbou – ač to bylo velmi těžké, tak to bylo nakonec požehnáním, jelikož mi dal Bůh muže, který ke mně pasuje naprosto skvěle (ano i u nás jsou nedorozumění) a se kterým mohu Bohu sloužit mnohem lépe než s tím prvním (k tomu přidávám: berte vážně varovná znamení, Bůh vždy ukazuje, kde nejdete dobře nebo kde děláte nedobrá rozhodnutí. Ale POZOR ne všechny hlasy jsou varováním – mám známou, které starší rozmluvili vztah a zpětně toho lituje, protože to přineslo komplikace…).
Můžete si jako já plánovat, že se vdáte v 18 a vdát se ve 40. Můžete chtít kupu dětí co nejdříve to půjde a první porodit ve 45 letech. Chtít mít vlastní chválící skupinu, a dokonce ji i chvíli mít a najednou být zase úplně sami. Nic z toho by vás ale nemělo vést k sebelítosti, nostalgii, depresi a podobným pocitům. To neznamená, že jsem občas neprobrečela večer s velkou bolestí v srdci, ale pokud by to bylo často, pak by to mohlo vést ke špatným rozhodnutím, kterými bych se snažila naplnit svůj plán, a ne ten Boží. Díky Bohu se mi dařilo i ten čas čekání naplňovat službou Hospodinu, i když jsem při tom udělala i nějaká špatná rozhodnutí (je dobré se z toho poučit).
Dát vše Bohu do ruky, nechat, aby naplnil touhy našich srdcí ve svůj čas není snadné, ale je to ta nejlepší cesta. Přijímat Boží požehnání i když nám dává jiné věci, než po kterých toužíme nás povede do postoje vděčnosti, díky které se nebudeme tolik trápit tím, co nemáme. Nepřijdeme o naše pocity, o naše touhy, ale nebudou tím, co nás ovládá a co je na prvním místě.
Přeji nám všem, abychom viděli dary, které nám každý den náš nebeský Otec dává a mohli projít každý den s vděčností a radostí za to co máme, a ne s lítostí za to, co nemáme.